Den devadesátý pátý - roh hojnosti

Den devadesátý pátý 14.10.2022
Od Les Garcins k Nibles
21,6km 642/1088m (nahoru/dolu)
https://mapy.cz/s/pecopahena

I když jsme měli dnes postavíno kousek od mraveniště, tak na nás nešli. Ale je dost možné, že je to tím, že sprchlo. A taky muselo trochu foukat neb nám napršelo i dovnitř na spodek spacáků. Asi to bylo velký, ale oba jsme to zaspali, tarp je však mokrý fest. Spacáky naštestí jen lehce a než se ráno vybatolíme, tak už jsou suchý.

Když jsem se vracel ze záchoda, tak mě Míša oznámila, že se stala pohroma. Rozpadl se nám snídaňový pytlík. Používáme takové ty zavírací z Ikea a na snídaně máme ty žluté největší a nejpevnější. No jednou to přijít muselo. Naštěstí máme ještě jeden náhradní, ale taky už není v nejlepší kondici, budeme muset přijít s nějakým řešením. V nejhorším nakoupíme v Ikea nové, ale co budeme dělat s padesáti kusy a kdo to potáhne..

neštěstí

příroda je stále úchvatná

Posnídáme, pobalíme a po půl desáté vyrážíme na cestu. Míjíme místa, kde jsme včera chtěli původně spát - všude stopy od motorek. Jsme rádi, že jsme si tohle povyražení odpustili a spali u mravenců.

Jdeme krásným podzimním lesem, sluníčko svítí a my si užíváme přírody plnými doušky. Je tu spoustu kobylek a cvrčků, taky jsme potkali nádhernou zelenou ještěrku, jen fotit se moc nechtěla. Oběd jsme dali na vyhlídkovém místě a během sušili tarp a tyveky.

kus ješterky s dlouhatánským ocasem

Podle mapy tu mají i feratu, ale nečekali jsme, že tu k tomu budou mít celé infocentrum. Taky je to první ferata, kde mají udělané další jištění, aby člověk nespadl, když sám sebe špatně zajistí. Vypadá to dost promakaně a vyzkoušet se tu dá kde co, asi to bude dost pro začátečníky amatéry, alespoň část a pak už si to můžou vedle zkusit ma opravdové feratě co vede nahóru.

ferrata a kousek sadu

Do vesnice La Motte du-Caire nás vede značka přes jabloňové sady. Musím Míšu brzdit, sice mám v báglu místa dost, ale jablka jsou těžká a šest je víc než dost. Poctivě je sbíráme ze země. Kéž bychom takhle nacházeli ovoce zase každý den. Je to fakt super nejen do kaše, ale i jako sváča.

jablíčkové orgie

V La Motte du-Caire musíme nabrat vodu, ale opět vše co bylo v mapě označené jako pitná voda je na suchu. U obecního úřadu mají ještě záchody, ale ty tu doposavaď byly buď placené nebo zavřené. Tentokrát byly otevřené a dokonce vcelku čisté. Nabereme tedy vodu, umyjeme jablka, nádobí i vše ostatní co je potřeba a razíme dál.

A taky se mě tu urval kus přesky na báglu, zatím ještě drží, půlka jí zůstala, ale začínám mít strach, že to můj letitý báglík nedá. Vyhlídl jsem si tedy nový, jenže jen tak na slepo to koupit nemohu, chce to vyzkoušet, že sedí, a že se vše vejde, ale ještě jsem nenašel obchod, který by tu měl nějaké fajné outdoor věci natož batoh Granite Gear Perimeter 50. Tak uvidíme.

Za vsí poprvé nacházíme známá pole levandulí, symbol Provanc. Už je sice dost sklizená, ale ještě pár snítek najdeme. Míša se rozhodla vyvonět si spacák a hlavně její růžové spací spodky, které začaly děsně smrdět a dostaly přezdívku "smraďošky". Snaží se je prát skoro každý den a pořád voní voňavkou eau de tchoř. Na druhou stranu máme zbraň proti útočníkům - tohle zažene spolehlivě i medvěda.

ty jsi má levandulová

Všude kolem nás je spousta ideálních míst na spaní, ale zase je moc brzy. Opouštíme tedy placku a doufáme, že v dáli za kopcem nás čeká ten nejlepší plácek na tarp.

Takový malý Míšin sen bylo ujít dnes skoro třicet kilometrů, ale tím, že jsme vyrazili pozdě a pořád někde stavíme, tak je jasné, že to nedáme. Navíc jsme takoví bez energie a mě pálí levé stehno na levé straně. Asi jsem si moc utáhl bederák a přiškrtil přívod krve, vcelku nepříjemné, ale po krátkém odpočinku to přestalo.

Nicméně abychom nespali na poli nebo u nějakého baráku, hledáme místo už po dvacátém kilometru. Najdeme takové krásné, přímo pod duby. Budeme pěkně krytí. A jen co postavíme tarp, už víme, že to zas taková výhra není. Co chvilku spadne nějaký žalud. No co už, hledat nic nového nebudeme, tak uvidíme jak to přežijeme.

jmelíčko po cestě, krajinky a naše dubové spaní

Po večeři už jen doháníme resty ve psaní a hurá na kutě.