Den devadesátý čtvrtý 13.10.2022
Z Chambre d'Orient (Gap) za Les Garcins
23km 1066/565m (nahoru/dolu)
Neměla jsem v plánu zůstávat v komunitním bytečku déle a tak jsme ráno pěkně vstali v půl osmé a zjistili, že spousta oblečení je ještě mokrá (1:0 pro francouzské pračky). Zapnula jsem tedy radiátor a sušila alespoň ponožky. Milan šel připravovat snídani se slovy "dokud tam nikdo není"..budou vajíčka s bramborem, zelenina a sýr. Něco málo do sebe natlačím, ale zbytek už musí dojíst sám - prostě to nejde. Mezitím co se snažím vydrbat pánev od vejcí (nakonec hrubá síla zvítězila), přichází Laurent a podivuje se obří snídani. Frantíci prý snídají jenom kafe..hm..Italové si ke kafi dali alespoň pišingr. Čím jdeme jižněji, tím se snídaně zmenšuje..co asi snídají Španělé? Vodu?
 |
| svítání nad Gapem |
Laurent Milanovi ukazuje haiku malované originál čínským inkoustem, dárek pro přítelkyni, a je viditelně potěšen, že se ho ptá zda je umělec - tak prý jen hobby. My si dál povídáme o Japonsku - nikdy tam nebyl a má samozřejmě trochu zkreslené představy jak se tam žije.Ovšem největší legrace je když mi vykládá jak miluje pořádek a nesnáší chaos (jo, frajere - to žiješ ve špatné zemi :). Včera jsmev kuchyni objevili další zvláštnost bytečku - pravidla spolubydlení! Obecně platí, že nemáš dělat bordel a po sobě uklízet, hlavněv kuchyni (haha);není povoleno dlouhé sprchování (a co napuštěná vana?) a vařit se smí jen rychlá jídla, naopak se nesmí vařit kuskus, paella a kyselé zelí (WTF). Proč zrovna tahle jídla, ví jen svatý Václav.
Pak už jen dobalíme a vypadneme, nikde nikdo není - tak zavoláme good bye a klíče necháváme na botníku.
 |
| cestou nacházíme viadukt |
Dneska si moc nebrousíme zuby na velké výkony - pořád mě bolí břicho a cítím se zesláble. Den bez pořádného jídla je znát - brzy tedy dáváme svačinku v podobě banánu a islandského skyru (Klárko, můžeš závidět - byl skvělý, jahodový. Original made in Island).
 |
| je to on! Kdo ochutnal, už nechce žadný jiný (3 eura!) |
První část trasy vede pěkně po rovince, počasí celkem ujde a naše první vesnice se jmenuje Tallard. Tady musíme nabrat pitnou vodu na celý den a kus zítřka, protože po cestě žádná další není. Tohle nás opravdu překvapilo - řeky a potůčky jsou vyschlé, pítka ve vsích často bez vody a celkově je tady dost sucho, zákaz rozdělávání ohně v lese začíná dávat smysl. Krom vody tu na kopečku vyčnívá zřicenina hradu.Obdivujeme ji ale jen z dálky.
 |
| Tallard, z něhož se vyklube celkem pěkné městečko |
Naloženi jako konvoj do Murmaňska vyrážíme dál, jak jinak než do kopce, zdoláváme dalších 13 km. Mokré oblečení nám pěkně schne na báglech a krajina je zase nádherná - všude lesy a barvy.
 |
| pohled do údolí |
Za usedlostí Les Garcins si říkáme, že už začneme hledat místo na spaní. Kdo ví kolik času nám to zabere, no tak přesně 20 minut. Za jednou zatáčkou se otočím a kouká na mě parcela na vilu. Je tady jen pár vysušených kravinců a malé mraveniště. Chvíli přemýšlíme, zda riskneme sežrání od mravenců případné zašlápnutí od krávy, nicméně nic lepšího nenacházíme a stavíme na rovince tarp. Navíc zjišťujeme, že mravenci mají vybudovanou dálnici (takové korýtko) a drží se prakticky na ní. Jediný hmyz, co nám leze do věcí jsou tedy jen cvrčci a je jich požehnaně.
Po věčeři plánujeme dál trasu a ubytování, chvíli si lámeme hlavy, ale nakonec vše necháme na ráno, které bývá, jak známo, moudřejší. Okolo osmé slyšíme z dálky motorky, už je tma jak v ranci - asi jezdí po silnici, myslíme si. Ale pak se zvuk nese jakoby z kopce, na jehož straně spíme - zajímavé, ale za chvíli je zase ticho, rušené jen psím štěkotem. Musíme říci, že ve Francii jsme potkali tolik koček a psů jako v Rakousku a Itálii dohromady a patrně i víc a to jen za pár dní, co tu jsme.
Ukládáme se ke spánku, měsíc zase svítí, ale naštěstí nás kryjí stromy. Je krásná, vlahá noc, plná kouzelných hvězd.
Žádné komentáře:
Okomentovat