Den osmdesátý druhý - zasněžené vrcholky

Den osmdesátý druhý 1.10.2022
Cappella della Madonna della Neve k Cappella delle Toglie
20,5km 1030/1016m (nahoru/dolu)
https://mapy.cz/s/cazoluvuto

Večer jsem usnul rychle, občas se probudil, abych zkontroloval déšť a dofoukl polštářek, za to Míša koukala do tarpu docela dlouho, ale nakonec taky zabrala.

ráno se zvedly mraky

a ve výšce od 2500 leží bílá peřina

je to krása

Ráno jsme se probudili a všecko pobalili a odnesli to do podloubí kaple, kde jsme všechno roztahali ať se nám to dosuší, uvařili si tam jídlo a pak teprve šli skládat mokrý tarp. Zrovna jsme jej dobalili, když přišel takový postarší pán s holý a igelitkou. A hrnul se do kaple k našim věcem. Zavelel jsem k návratu, vůbec se mě z dálky nepozdával, tak aby si ještě něco nepůjčil. Když jsme došli ke kapli, zjistili jsme, že je to kostelník nebo kapelník ?

Zprvu si nás nevšímal, prvně zkontroloval kapli a pak se teprve s námi dal do řeči. Škoda že uměl jen Italsky, ale i tak jsme si řekli odkud kam jdeme, kde jsme byli a tak podobně. Naši snahu si s ním popovídat ocenil znovuotevřením kaple a její prohlídkou. Ukázal nám jak byla zdevastovaná a jak se rekonstruovala a taky kdo se o ni předtím staral, ale jinak na nás kaple působila hodně skromě. Pořád nám vrtá hlavou, co se tu děje za párty, když je tu dobrých dvacet velkých piknikových stolů, které navíc nerenovují, ale pořád přidávají další.

Pak už se s námi rozloučil, zapsal svoji návštěvu do knihy s teplotou vzduchu (10°C) a zase šel na houby. A my šli konečně sníst snídani, přebalit báglíky a vyrazili na cestu. Opět ji musíme trochu přeplánovat. Jednak by nám do původního místa nákupu nevystačilo jídlo, druhak jsme zapomněli dokoupit v Turíně snídaně a do třetice nám zase tak trošku zasněžili cestu.

Další zastávkou byla další kaple Pian dell'Orso. Původně jsme měli dojít až sem, ale jsme moc rádi, že jsme zůstali u té předchozí, protože tady voda už nějakou dobu neteče a taky tu musí hodně foukat. Na druhou stranu výhledy tu jsou krásné.
+Další zastávka měla být v Rifugio Val Gravio, u které jsme se chtěli naobědvat. Ale bohužel byla otevřena a už od místního vodopádíku nás pronásledovali lidi. Tak jsme ji jen v rychlosti okoukli a šli hledat místo na oběd jinam. 

Chata Val Gravio a panoramatická cesta k ní

To jsme našli na paloučku, kde se zjevně tak dva dny zpátky pásly kravy. Vytáhl jsem i tarp, aby se dosušil neb svítilo slunce. Je to s podivem, ale slunce svítí dál, ale déšť padá také, takže zase nic.

Pian dell Orso (1850mnm) s výhledy

Po obědě jsme procházeli bývalou a dnes už velmi schátralou a zarostlou vesnicí Pois. Místo má svojí atmosféru. Zajímalo by nás, proč byla opuštěna a nechána přírodě na pospas, ale bohužel, žádné povídání tu nemají. Trochu nás to udivilo, o každém kameni toho mají napsáno stohy a tady nic.

opuštěná vesnice Pois (1312mnm)

Došli jsme do místa, kde jsme chtěli nabrat vodu, ale zrovna se nám tam motá banda Italů. Naštěstí opodál u Lago delle Rane mají být ještě dvě další možnosti. No tak u jedné voda netekla a druhé jsme nenašli, tak aspoň uděláme foto a potupně se vracíme. Voda není pitná, tak ji filtrujeme i přesto, že kolemjdoucí mladíci ji chlemtají jen tak.

biotop s mloky a kousek dál trpajzlík

Cestou mineme další Rifugio Oneglio Amprimo, která je zavřená, ale oplenduje u ni dost lidí. Koukáme na ukazatele a ten náš tam zase není. Ještě že máme mapy, bez nich bychom byli fakt ztraceni. Musím konstatovat, že jsem tolikrát nezažil aby pršelo, ale zároveň svítilo slunce jako v Itálii, ale aspoň jsou hezké duhy po cestě.

na konci duhy jsme hledali poklad..a našli plácek na spaní

A pak už to máme kousek do Posto Tappa Alpe Toglie. Trochu jsme doufali, že se tu bude dát bivakovat, ale je to normální chata, která je teď zavřená. Poctivě jsme prozkoumali i okolí, ale jediná možnost bylo spát na dvorku. Vážně jsme to zvažovali, ale nebyl zrovna moc rovný a navíc pokud by pršelo, jakože dnes měl být slunečný den a přitom celou dobu mrholý a občas zaprší, tak se to ze střechy všechno na nás nahrne. Nic, balíme a jdeme hledat místo jinam.

Bylo to trochu zoufalé, ale nakonec jedno místo, které se nám líbí najdeme, teda dokud jsme si nelehli. To jsme zjistili, že je to dost nerovný, Míšu jsme ze stran podložili botama a já se k ní budu muset holt tulit. A taky je tu zase slyšet řev medvěda, býka nebo snad jelena v říji. To zas bude noc.

Míša usnula jen co si lehla do spacáku. Na jídlo jsem ji musel budit. Ale já už vážně měl hlad a Míša měla jídlo ve spacáku, aby se tam dovařilo. Dneska jíme už po tmě, ale aspoň se vyčasilo a jsou vidět hvězdy. Taky se výrazně oteplilo. A pak už je konečně čas jít spát.