Den osmdesátý první - nucený bivak v dešti

Den osmdesátý první 30.9.2022
Cappella della Madonna della Neve

V pět čtyřicet pět jsme společně šli na malou. Venku bylo krásně teplo a už se rozednívalo. Míša jen co lehla zase usnula, ale já už byl dost vyspalý. Naplánoval jsem trasu na dnešek, když v tom potemnělo. Nad námi se stáhli mraky. Začalo krápat. Říkal jsem si, že bych měl dojít pro vodu, ale na snídani je ještě brzo, tak jsem se rozhodl, že to zkusím zaspat. Z krápání to přechází do deště a z deště do lijáku.

V osm se probouzí i Míša, už zase jen prší, ale drobně nám zatéká, bohužel oprava pomocí pásky selhává. Přece jen to chce suchý tarp, jinak to nedrží. Tak z vrchu aspoň dávám pytlík a přes spacák dáváme nepromokavou bundu. Až uschneme, tak to pořádně oblepím. Je devět a stále leje. Tak to vypadá, že si klidnou noc na louce u kostela zopakujeme..komu by se chtělo do lijáku, ale zatím doufáme, že brzy přestane padat z nebe hromada vody.

déšť, záplata, déšť a my dva 

Z pásky jsem nakonec vymyslel záplatu, kterou položíme z vrchu na tarp. Není to přilepené k tarpu, ale je to tam položené a přilepené přes očko a parádně to kreje pravděpodobné místo s dírou. A voda přestala zatékat. Jsme zase v suchu.

Už v jedenáct děláme snídani. Je jasné, že dnes už nikam nepůjdeme. Takže se celý den válíme pod tarpem, sledujeme déšť, jíme a povídáme si o našich životech. Největším úkolem dne bylo dojít do místní kadibudky a přefiltrovat vodu. Z krásného čistého pramínku se stala rychletekoucí dešťová voda. Teplota se střídá s celkem příjemnou a až mrazivou.

snažíme se vyfotit jak nám stoupá pára od pusy

Ve tři hodiny se nám na chvíli povedlo chytit signál a kouknout na předpověď. Říkala, že má přestat pršet a vyjasnit se. No lilo až do druhé hodiny ranní. Tak jsme moc zvědaví na další dny. To má prý svítit slunce.

po dešti? Ha..to jen bouřka sbírá síly