Den osmdesátý osmý - GR 50

Den osmdesátý osmý 7.10.2022
Od Les Vigneaux k Cheminées de Fées
26,8km 1273/1109m (nahoru/dolu)
https://mapy.cz/s/gahevocucu

Krásně jsme se vyspali jen co je pravda. Nebudil nás ani hluk a ani měsíc, který zas děsně září, jenže my jsme pěkně schovaní za stromama. Snídani máme dneska vytuněnou. Ve Francii se dá koupit sušené mléko a maj na to celý regál! V Itálii ani Rakousku nic takového nevedou. A takové sušené mléko vám tu kaši tak příjemně zjemní. A taky tu mají strouhaný kokos v menším balení a za přijatelnou cenu, takže i ten už máme v kaši. Jen semínka chybí, prodávají tu stogramovou směs za čtyři eura a je tam hlavně slunečnice.

Dobré ráno, Francie

Tarp je trochu vlhký, ale zase má být krásný den, tak to přes oběd usušíme a třeba nezačne pršet. Jinak jsme zbalení v celku rychle a vyrážíme už kolem deváté. Slunce se nám schovává za horou, což dělá hezké světelné efekty, ale je zima. Moc se těšíme až se ukáže..pijeme u toho mátový čaj.

Naše spací místo bylo dost na poslední chvíli, sotva jsme vyšli na kopeček už vidíme první vesnici a těch vesnic je pohromadě víc. Projít je a dostat se zase někam, kde by se dalo najít spací místo trvá tři hodiny. Takže jsme měli včera vcelku štěstí.

Vesničky by se dali přejmenovat na Ořech. Všude tu jsou ořešáci a my samozřejmě pečlivě sbíráme, co se dá, ale je vidět, že to tu vesničani řádně sbírají taky, ale máme jich dost abychom to ocenili, ale není jich zase tolik, abych skuhral, že to váží tunu.

zajímavosti v údolí

Na oběd stavíme až za vesnicema na kopci. Na tarp samozřejmě zapomeneme, ale to je holt to stáří. Slunce už svítí o sto šest a ve stínu je prý sedmnáct stupňů. Naše košile tak můžou v klidu větrat a schnout. Po obědě chvíli věnujeme loupání kaštanů a ořechů. Kaštany po pár dnech vcelku zesládli a změkli, tak uvidíme jaký budou zítra ve snídani a jestli se zas poserem.

oběd s výhledy a kaštany

Jak cestou zjišťujeme, tak jdeme po několika značených GR cestách, taky po Via Alpině a navíc Santiágo, ale všecky vedou stejně. Popravdě plánování kudy není tak těžké jako v Itálii. Tady totiž je velice málo značených cest. Připadá tu tak jedna na deset italských.

Na tom být v přírodě je fajn, že si můžete odskočit takřka kdykoliv. Na velkou jsem si vyhlídl klidný kout lesa, kde se bude dobře zakopávat. Už už si stahuju kalhoty, když zahlédnu pohyb. Zapnu poklopec, vykouknu zpoza stromu a pozdravíme se s houbařkou. Nutno říci, že za celý den jsme nikoho nepotkali a jen co potřebuju.. přesunuli jsme se o kousek dál a tam se už dílo povedlo, ale je co jsme vyšli, tak nás málem zajel cyklista, jó frajere, pozdě, už jsem dávno hotov.

GR 50 a výhledy na Alpy, veverka nebo svišť v nadživotní velikosti

Kolem páté začínáme hledat místo na spaní, ale vypadá to dost zoufale. Taky ještě nemáme vodu, ale řeka je asi dva kilometry, tak kdyby bylo nejhůř ať víme kam se případně vrátit. Ale je to zoufalé, všechno velmi strmé. Nakonec dojdeme až k řece, já zůstávám a filtruji vodu. Ono to vždycky zabere tak půl hodinky a Míša jde očíhnou možnosti.

Já mám nafiltrováno a Míša nikde, jdu se tedy po ní podívat, ale nic, tak se radši vrátím zpět kdyby přišla jinudy a přišla. V klidu si tam odpočívá u naší batožiny, a to znamená, že něco našla. A vskutku našla, jen neví jestli se nám tam vejde tarp. Já ještě skočím omrknout jedno místo kousek nahoru do kopce, ale nic moc a i kdyby bylo hezký, stejně bychom se s batohama nevyškrábali, a tak jdeme na místo co našla Míša.

No není to moc veliké, ale zkouška tyveků ( podložka pod karimatku) prošla, dva se tu vejdeme a rovný to s přimhouřenými očima taky je. Postavit tarp je ale dřina, fakt je tu málo místa a navíc kolík buď zajede do země jako do písku a nebo narazí na šutr. Trvá to o dost déle než normálně, ale svůj boj nakonec úspěšně vybojuji. Nicméně spíme jen pár metrů od řeky, tak snad tu neumrzneme jako posledně a taky snad nebudu muset furt chodit čůrat. To by bylo nemilé.

A pak už klasika, večeře, umýt, zuby, Míša spát a já psát.

Ještě bychom rádi zmínili a zároveň poděkovali, že nám bývalá kolegyně od Míši z práce Marie-Domitile, rozená Francouzka, dělá podporu a anděla strážného při našem průchodu Francií. Je to fajn vědět, že kdyby něco, tak se máme na koho obrátit. V Itálii to byla Míšina sestřenka Věra, v Rakousku a Německu naši kamarádi Marc s Adélkou a ať jsme kde jsme, tak naše Klárka. Ještě budeme muset najít někoho se španělštinou.

divoká říčka Le Couleau