Den sto dvacátý osmý - 12 hodin

Den sto dvacátý osmý 16.11.2022
Z Hostal River (Barcelóna) do Apartamento en el centro de Granada (Granada)

Pěšky z Hostal River do Barcelona - Sants
3,5km 50/32m (nahoru/dolu)

https://mapy.cz/s/muvabupovu

Vlakem z Barcelona-Sants do Cordoba

Vlakem z Cordoba do Granada cca 850 kilometrů

Pěšky z Granada do Apartamento en el centro de Granada
2,6km 32/26m (nahoru/dolu)

https://mapy.cz/s/jasavebozu

Po desáté hodině Hostel stichl. Do té doby to bylo dost hlučné, člověk měl pocit, že v pokoji není sám. Takže nakonec dobré spaní. Ráno jsme posnídali, pobalili a vyrazili na nádraží už v sedm, byli jsme nějací rychlí. Taky jsme trochu vrátili úder rušícím sousedům.

Cestou se stavujeme na místní offertě. Espresso s croasantem za euro devadesát. Míša má kafe a já pečivo. A obdivujeme ty časti města, kterými procházíme. No jak to říct, příroda je příroda. Příroda je zlatá.

Na nádraží dorážíme dost s předstihem. Je to tu hodně nepřehledné a chvíli nám trvá než se zorientujeme a najdeme odkud nám to vlastně má jet. Co nás ale velice překvapilo a nutno podotknout, že dost nemile a možná se dá říci i nasralo je, že je tu prohlídka zavazadel jako na letišti. Dost jsme se báli, co všechno nám zabaví, protože se nesmí převážet ani nože. Nakonec to odnesli jen plynové kartuše. Takže jsme zahodili deset euro do koše. Super! Aspoň kdyby nám to někde dali vědět předem.

cestička na vlakáč

Nalodění na vlak tím ale nekončí. Pořád nás tu někde řadí do nějakého koridoru a dost prudí s tím jak máme stát. Nejlépe abychom stáli někomu na hlavě. Všichni na vás samozřejmě mluví Španělsky, ale když nic, aspoň víme, že čekáme na správný vlak. Do kterého se nakonec přeci jen dostaneme. Když si připlatíte osm euro můžete si vybrat sedadlo sami, jinak vám jej přidělí automaticky, tak aspoň, že sedíme vedle sebe.

Další nemilé překvapení nás čeká na palubě. I když se to opět nikde nepíše a i přesto, že jsme se ze všema už přes půl hodiny mačkali v různých frontách, musíme mít roušku a to celých dvanáct hodin. Úžasné jak se z pohodového dne, stává noční můra. A na to jak je to moderní vlak, tak tu nemají ani wifi, tak doufám, že aspoň záchodu se nebudeme moc bát.

Tak nemusíme, teda alespoň na začátku cesty jsou čisté. Jsem zvědavý jestli to vydrží až do konce cesty, protože Španělé jsou vcelku vyhlášený prasata. Čeká nás 12 hodin jízdy vlakem a jeden přestup, jedeme cca 850 kilometru...ale se slevou! Juchu.

ve vlaku zažijete spoustu zábavy

Jinak studujeme vše možne o treku GR 240 parkem Sierra Nevada a výstupu na Mulhacen. Míša taky zhltne nějakého toho Poirota. Sledujeme z okýnka nepřeberné sady s pomerančema a mandarinkama, to asi aby nám ukázali, že je mají, ale né při naší pěší cestě. A cesta ubíhá hrozně pomalu. Jo a taky pořád něco jíme a chroupeme.

Počasí venku se značně zhoršilo, jak to vypadá, tak z krásného slunečna jedeme do vodního království. No tak to jsme moc zvědaví jak se toto vyvrbí. Ale trochu doufáme, že se to zlepší.

Cesta je jinak úmorná, je to fakt dlouhý. Poprvé dojde i na karty. Venku se už dávno setmělo a my stále nejsme na místě. Teprve vysedáme v Cordobě, kde ještě budeme hodinu čekat a pak ještě hodinu a půl pojedeme do Granady a na závěr dva a půl kilometru do apartmánu.

přestup v Cordóbě po 10 hodinách jízdy! to byla jízda!

V Cordóbě je po dešti, vzduch je osvěžující a krátká procházka do místního obchodu Mercadona dost pomohla na stuhlé svaly. Musíme dokoupit zásoby. Už nám nic nezbylo. V obchodě je hodně akční pomocník, tak se dozvím, že skutečně ve španělsku ještě neslyšeli o tofu či sejtanu, které se nemusí dávat do ledničky. No, je to škoda.

A pak zase pelášíme na nádraží. Projdeme prověrkou, trochu zle se koukali na mé hole. Jako fakt todle nechápu, vlak zastavuje v kde jakém zapadákově, kde žádné kontroly nejsou, ale tady.. tak hlavně, že mají lidi co dělat. Ještě, že jedeme někam, kde plynovou bombu můžeme dokoupit. Trochu zmateně nám změní nástupiště odjezdu, vlaky tady mají docela rádi zpoždení a pak už zase jedém.

V Granadě jsme na čas. Je kousek před desátou a my se vydáváme hledat apartmán. Měli by na nás čekat a jestli né, tak si klidně ustelu na náměstí. Uličky jsou prázdné, ale občas potkáme nějakou zastrčenou uličku se zahrádkou, kde lidi popíjí a baví se.

Paní domácí na nás čeká před domem, předá nám klíče, vysvětlí jak se dostat do bytu a mizí. Trochu zvláštní. Člověk by čekal, že nás tam dovede, ale co už. Najít byt nebylo těžké. Dokonce je čistý. Míša udělá rychlou večeři, dáme sprchu a hurá spát. Jsme docela zničeni.

Granada!