Den sto dvacátý sedmý - Barcelóna! Vivat!

Den sto dvacátý sedmý 15.11.2022
Od Menhir de Cal Camat do Hostal River (Barcelóna)

Pěšky od Menhir de Cal Camat na Santa Coloma - Metro L1
26,5km 816/1174m (nahoru/dolu)
https://mapy.cz/s/necefajelu

Metrem ze Santa Coloma - Metro L1 na Catalunya - Metro L1

Pěšky z Catalunya - Metro L1 do Hostal River a nákup
3,9km 48/58m (nahoru/dolu)
https://mapy.cz/s/cogonokonu

Tak nakonec moc nefoukalo. Chvíli to vypadalo bledě, protože se venku začal ozývat známý hlas větru v korunách stromů, ale nic a ani už nepršelo. Dokonce i psi ztichli, ale věru jak dlouho štěkali, tak bych tu bydlet nechtěl. Taky jsem doufal, že když jsme šli spát až po desáté, vydržíme do šesti spát jak nemluvňata, ale prd, ve tři vzhůru, ale po chvíli převalování, které mohlo trvat pět minut, ale klidně i hodinu, člověk zase usnul a spal do rána.

Ráno jsme v klidu uvařili, pojedli, doběhli si na záchod, dneska bylo vhodné místo docela daleko, tak to bylo tak tak, pobalili a vyrazili už v půl osmé.

dobré ráno!

Měl jsem trochu obavy, že čím blíž Barcelóně, tím ošklivější bude cesta, pravda, tu a tam jsme místo výhledu na přírodu viděli města, ale cesta jako taková byla moc super. Fakt se tu snažili. Hned ráno, jsme prošli farmou s koňma a pštrosama. Jé ti byli tak roztomilí. A jelikož jsme se tam tak potulovali, tak nám nakonec projíždející pán jasně ukázal kudy že jako turisti máme jít, páč tam nemáme co dělat. A tak jsme teda šli.

Hypo club se o svěřence stará skvěle

Cesta nám ubíhala rychle. Ale i tak jsme měli dost času se pokochat zvláštním krmítkem pro ptáky, nebo se postarat o kudlanku a dát jí z cesty pryč, taky jsme u Barcelóny vylezli na kopec Castellar, abychom měli parádní výhled. Opodál stojící a podle nás zbytečná rozhledna byla opět zavřená.

ptačí budka a záchrana kudlanky

vstoupili jsme "slavobránou" z vysokého napětí a pak se kochali výhledy

Taky jsme našli píniovou šišku a v ní semínka. Míša je zkusila, ale zjistila, že jsou tvrdý jak šutr, tak jsem je zahodil. Ale něco mě říkalo, že ty semínka nemají být černý.. jestli oni ještě nejsou ve skořápce. A opravdu, byly, ale ve skořápce nic nebylo. Jak jsme se dočetli, tak se má sbírat ještě zavřená šiška. Taky víme, že stromy jsou až tisíc let staré a nepěstují se, ale sklízí se ty, které jsou k mání ve volné přírodě a že získat semínka je pěkný oser. Takže se nemáme divit jejich ceně. Což já se už nedivím.

Do Barcelóny jsme došli kolem třetí odpoledne a směřujeme si to kolem místní "náplavky" na metro. Cestou se zastavíme na croasantík a kafíčko. Míša se na to těšila už od Prahy. Takže to jsme fakt museli. A pak už jen koupit lístek na metro. 

Mají tady eskalátory v parku, ale jezdí jen nahoru. Náplavku mají chudou a teče kolem ní kanální voda..ehm.. 

Zahrát si na japonské turisty a vyrazit směr náš hostal. Naše české metro je sice menší, ale rozhodně luxusnější. Třeba aspoň víte na jaké jste zastávce, tady prd. Ale dojeli jsme a to je důležité.

Kávička! Metro! máme se skvěle!

Jdeme přes náměstí Catalunya do ulice La Rambla, což je v podstatě takový delší václavák. Všude je tu spousta lidí a na náměstí i holubů. Taky jsou tu předražené krámky, no jak v pražském centru. A přiznám se, že teda zatím nic moc, ale dneska tu nejsme na prohlídce města, to si necháváme až na prosinec s Klárkou. Míša už v Barceloně několikrát byla, pro mě je to premiéra a navíc rovnou pěšky.

Náš Hostel River je v celku fajn, za ty peníze. Máme pokoj jen pro sebe a sdílenou sprchu a záchod, to se dá přežít. A pan hosteliér na nás pořád mluví jen španělsky, ale tak nějak rozumíme. Nejvtipnější mi příjde požadavek v koupelně, aby tam lidi necákali vodou a tam potopa. Asi je to tam běžné a cedulka to měla zachránit.

Náš kousek Barcelony

V hostelu se moc neohřejeme a jdeme nakupovat, samozřejmě do Lidlu. Já ho snad nakonec vezmu i na milost. Je asi kilák od hostelu směrem k moři, takže po nákupu se na něj jdeme kouknout a taky očíhneme Kolumba. Ale během nákupu se nám dost setmělo.

Nakoupili jsme vše na dnešní večeři a spousta jídla na zítra, tak snad ve vlaku hlady neumřeme. Po návratu vlítneme do sprchy, navečeříme se a jdeme spát. Zítra zas brzo vstáváme, abychom se v klidu nasnídali a dorazili včas na tři a půl kilometru vzdálené nádraží. To bude jízda.

ale přeci jen:https://youtu.be/Y1fiOJDXA-E