Den sto třicátý čtvrtý - zpět do hor na nějaký čas

Den sto třicátý čtvrtý 22.11.2022
Z Hotel Rural Alfajía de Antonio (Capileira) k Cerriro Redondo
23,8km 1420/1064m (nahoru/dolu)
https://mapy.cz/s/lunegapabu

Tentokrát noc nebyla tak klidná, respektive já spal jak nemluvně, probudil jsem se jen jednou s malou potřebou a u toho jsem zjistil, že nám tu pěkně zatopili a jsem úplně propocený,takže po návratu jsem si přikryl.jen nožičky a spal dál. Zato Míšu hlomoz větru budil. Jako opravdu jsem moc moc rád, že v tom nečase nespíme venku, asi měknu nebo stárnu, popřípadě obojí.

Ráno jsme si trochu přispali, až do sedmé hodiny! V klidu posnídali, zabalili a vyrazili kolem deváté na naší trasu GR240. Hned za vesnicí nacházíme informační ceduli,kde nám popisují náš úsek.tedy jeho část, protože oni to tu mají rozdělené na devatenáct etap, ale chodí se to trochu rychleji. A ke všemu ty etapy nejsou zakončeny nějakým hezkým místem na spaní, je to takové divné trochu. Taky nás překvapilo, že je tu značení. Neleníme a vyrážíme. Samozřejmě nás cesta vede do kopce, dlouhýho kopce, tak jsem zvědav, co na to nohy.

cesta vede povzbudivě do kopce a navíc fouká

Nohy dobrý, zatím drží a neprotestují. Krajina je moc hezká a máme i krásné výhledy. Rozhodně si nemáme na co stěžovat. A taky jsme hned při první příležitosti sešli ze značky. Ale nevadí, prostě jsme šli jen jinudy. A taky jame díky tomu potkali, za celý den jedinou, osobu na kole. Hned nás napadlo, kolik asi potkáme lidí na trase, jestli vůbec nějaký.

Došli jsme do Área recreativa Hoya del Portillo. Byli jsme zvědaví co to je neb pár takových bychom měli cestou ještě potkat. Tak krom piknikových stolů je tu i celkem dost budov, jejich účel je nám neznámí, asi informace, možná bufáč, ale mají tu být i záchody, jenže už asi není sezóna, tak je vše zavřeno. Taky je tu parkoviště s pěti auty, takže živo tu asi bude. Ale prý se tu nesmí stanovat. No kdyby byl už náš čas, tenhle zákaz bychom určitě porušili. Ale je škoda, že tu nemají nikde žádnou vodu, jinak by to bylo fajn místo. Ale na nás je ještě brzo, tak valíme dál.

piknikove misto a dukaz existence E4

Nakonec přeci jen ten kopec zkončí. Chvílema jdeme i po rovince, ale více méně jdeme hlavně z kopce. Cestou se k nám připojí další trasa GR7 a E4. Když jsme vymýšleli prstem na mapě naši původní trasu, tak právě na E10 měla navazovat E4. Takže jsme vlastně rádi, že jsme ji našli a kousek se po ní i projdeme.

Trevélez je nejvýše položená vesnice v Sierra Nevada, ale pro nás vegetariány je to vlastně hotové peklo. Ve vesnici se ve velkým suší šunka. Je tu na to prý nějaký supr klima. A to, že tu dělají šunku vám dávají všude okázale vědět. Nabíráme vodu a radši pelášíme dál. Jediné dobré na Trevélezu bylo, že jsme před a za vesnicí nasbírali zas hromadu ořechů.

Trevelezu maji i slepicinec

Původně jsme chtěli přespat ve zdejším kempu a přečkat další větrnou noc v bungalovu, ale jsme tu dost brzo a zatím moc nefouká. Ale jsme si vědomi toho, že kdykoliv může začít. Ráno to taky přestalo zničeho nic. To chvilku máte pocit, že uletí barák a v další vteřině nic. A tak jdeme dál a zase do kopce.

ohlednuti na Trevélez

Duha, kterou jsme viděli už při příchodu do Trevélezu je vidět ještě dlouho po tom, co jej opustíme. Takhle dlouho jsem duhu ještě nikdy neviděl. Výhledy jsou parádní a cesta, i když do kopce se nám taky moc líbí. A nakonec se i na tento kopec vyškrábeme. Už cestou pokukujeme po místě na spaní, ale když už by něco bylo, tak jedině s kravincema. Nakonec najdeme hezkou vyhlídku a u ní i takové trochu šikmé místo na spaní, ale dál už se nám nechce. Shazujeme báglíky a jdeme se ještě porozhlédnout po okolí.

nekonečná duha

Nakonec se posuneme asi o třicet metrů. U cesty je takový plácek a dokonce po postavení trianglu ani do cesty nezasahujeme. Zatloukl jsem všecky kolíky a jsme připraveni na vychr. Ale budeme moc rádi, když bude foukat jinde. Míša zatím uvařila jídlo, zabydlíme se a ještě než zalezeme, pokocháme se západem slunce.