Den sto čtyřicátý sedmý - futurologický podmořský svět

Den sto čtyřicátý sedmý 5.12.2022
Valencie

Dnes se spalo jen do deváté. Ono když už od osmé jede z okny zbíječka, tak to ani Míša nedá dýl. Ke snídani kilo jogurtu a čtvrt kila kukuřičných lupínků a pak zasloužený odpočinek. Ve dvanáct se ale zvedáme a jdeme udělat nákup do místní Mercadony. Je to větší obchod, ale pořád se nám zdá, že na stejné rozloze v Čechách máte daleko větší nabídku a asi tak desetkrát víc zboží. A ještě to mají děsně neuspořádané. Nakupujeme nejen na dnešek, ale i na zítřejší cestu a večeři. Přeci jen tu mají zítra svátek a čert ví, co to znamená.

Po obědě jsme opět vyrazili do města, respektive do parku. Krom našeho starého parku, který už máme prochozený a i teď jím procházíme, tady mají staré koryto řeky, přebudované do obrovského parku Turia. Mají v něm nejen cyklostezku, ale i běžeckou trať a ani na chodce nezapomněli. Spousta fontán, jezírek, mostů, mandarinek a vůbec zeleně. Dokonce tu mají dětský Gulliverův park. Prostě tu ten chudák leží a děcka po něm šlapou a lezou, místo aby mu pomohli na nohy. 

park Turia s Guliverem

kulturně vědecká centrum

planetarium na ulici se sochou vzdavajici holt vsem, kteri zemreli na Covid

Z parku pak přecházíme do City of Arts and Sciences. Což je soubor několika budov, které vypadají jak z jiného světa. Obejít z venku se to tu dá všecko, včetně zahrad. Mají tu operu, muzeum a nebo podmořský svět, do kterého jsme zavítali. Je to obrovský areál, ale dost mě to připomnělo zdejší obchody. Prostě by se z toho dalo vytěžit víc. Přidat trochu lepší orientaci, pořád jsme byli ztraceni a taky nebylo moc jasné, co je výstava a co ne. Shlédli jsme i vystoupení s delfínama. Je úžasné co ti tvorečkové dovedou. A opravdu by mě zajímalo, jestli je to baví nebo to dělají jen kvůli žrádlu.

delfinarium, rypousi a krokodyl

vladkyne vsech mori

morsti.konici

maji zelvy i ptaky

zraloci, manty a belugy

Domů se vracíme už za tmy. Něco k jídlu na cestu kupujeme v Carrefouru a pak se přiblížíme autobusem. Tady člověk musí dávat pozor. Všechny zastávky jsou na znamení. U baráku jsme si chtěli dát pizzu, ale bohužel, mají zavříno. Takže rychlý nákup v Mercadoně to jistí. Doma nás čeká překvapení.

Máme nové spolubydlící a zrovna v kuchyni rozjíždí vaření. Vůbec se nám to nehodí. Nakonec jsou tam asi dvě hodiny. Dělají garnáty a zvládli komplet vyčudit celý byt. Jednu dobu bylo tolik kouře, že člověk neviděl na krok. Alespoň, že se omluvili, ale smrad hrozný. Míša si volala s kamarádkou Kačkou a já konečně šel vařit. Co se nám líbí je, že vám prodají mraženou zeleninu rovnou i s rýží, takže nemusíme kupovat kilo rýže.

Po pozdní večeři jdeme spát. Jsme unaveni, ale rozhodně to stálo za to. O rybičkách se mě ještě dlouho bude zdát. Snad výjde potápění v Thajsku. Zítra vstáváme brzo ráno. Sousedi na sebe zrovna začali křičet. Jsme snad v Itálii safra ? nee..ale v pátek už budeme!