Den sto čtyřicátý šestý - Valencie

Den sto čtyřicátý šestý 4.12.2022
Valencie

Noc byla kupodivu klidná. Jako mávnutím kouzelného proutku byl zničeho nic klid. Za to ráno bylo opravdu těžké. Míša spala až do jedenácti a to i přesto, že z ulice se nesl hlasitý hluk. Myslím si, že v nedalekém parku byla i bubenická show. Přiznávám, že jsem byl rád, když se Míša probudila. Už jsem měl hlad a nechtěl jsem ji rušit. Přeci jen, teď na nás dopadá únava z cesty.

Rychle jsem udělal snídani z našich zbytků a pak hurá zpátky do postele. Odskočit udělat oběd a zase zpátky do postele. Ale ve tři jsme už fakt vylezli a šli řádit do města.

Prvně jsme prošli obřím parkem. Ze začátku se nám moc nelíbil, ale čím jsme šli hlouběji, tím se nám líbil víc. Dokonce nám nad hlavou lítají papoušci, které pak i chovají ve voliéře, tak čert ví jestli tohle jsou jen zběhové, nebo je to tady normální. Na počasí máme štěstí, ani moc vedro ani zima. A mnozí Španělé toho využívají a v parku se schází za zábavou, ať už procházka, pokec nebo zpěv. Ten je tu častý.

dobre ranko z parku

Po parku jsme přešli do starého města, kde jsme obešli snad všechny památky a některé i dvakrát. Vánoce se tu samozřejmě také řeší, takže navštívíme i vánoční trhy, ale popravdě, nic moc. Na Míráku máme podstatně hezčí. A město za dne je vůbec takové omšelé, špinavé. Ale za noci vypadá moc krásně. Dá se říci že park za dne a město večer. Když jsme šli zpátky parkem, tak už tak hezký nebyl.

street art jsme si moc užili

některá díla jsou fakt pěkný

placa de la reina s katedralou

fontana alegoricky pripomina reku Turii, ktera mestem proteka 

Po celém městě je docela dost žebráků a bezdomovců. My si tu lámeme hlavu, kde spát, a přitom stačilo postavit stan pod mostem, nebo v podstatě kdekoliv jinde. I na památkách mají poschovávané matrace a svůj majetek. A lidi si s nimi povídaní. Jedna paní se tu i objímala s jedním z mladších žebráků, jako by to byla jeho mamka. Je to takové zvláštní. 

katedrala

Taky jsme zjistili, že se tu běžel maratón. To asi bude i důvod, proč jsme tu nemohli najít ubytko, respektive noc začínala na dvěstě eurech. Škoda že jsem to nevěděl. Nahnal bych Míšu, aby jim ukázala jakou má fyzičku. Když mě tak proháněla po horách.

no maji tady dost bizardni smysl pro humor

namesti s trhy a radnici

Sváču jsme si dali v Libanonském rychlém občerstvení. Mladá holka, co se fakt snažila a vše dělala a s ní chlapec, co jen kasíroval. Tomu se říká život. Až se vrátíme, tak Míša říkala, že mě bude živit. Na to se moc těším.

naše fronta, kterou jsme vytvořili před libanonským krámkem. Dále: centrální trh, silk exchange a obranna brana

Než jsme se vrátili, tak jsme ještě museli zvládnout nákup. Naštěstí i takhle pozdě večer tu mají některé krámy otevřeno, ale výběr jídla nic moc. Ještě že nám stačí fakt málo. A co jsme nakoupili, to jsme pak i zvládli uvařit. Je to tu trochu boj. Maj tu jeden hrnec a pár pánví, ale na nás si nepříjdou. My co umíme vařit jen v ešáku.

namesti s trhy v noci

Dnes je Mikuláš a tak kočky prý trochu zlobily, ale nakonec po básničce dostaly dárečky a brambory.