Den sto čtyřicátý třetí - cestou pod vodou a neznačenou

Den sto čtyřicátý třetí 1.12.2022
Z Refugio Peña Partida k El Dornajo
21,3km 865/1684m (nahoru/dolů)
https://mapy.cz/s/kuvutapohe

Noc byla zvláštní, pořád jsme se převalovali, přemýšleli jsme nad tím, co se včera stalo a do toho byla místnost stále trochu zatuchlá. Ale deset hodin je pořád deset hodin. Tak uvidíme jak se nám dnes bude šlapat. Taky máme starosti jestli nám nedojde plyn. Je to vcelku úsměvné. Ještě před pár dny jsme vymýšleli, co budeme dělat s plynovou kartuší, když nám zůstane, kam ji dáme, aby byla k užitku, a dnes přemýšlíme, kolik vody uvařit, aby nám to vystačilo až do konce.

Po snídani zabalíme a vyrazíme. Mulhacén se halí do mlhy a spolu sním i značení naší cesty. Značka byla jedna na začátku a pak nic. Jdeme z kopce cik cak po vyšlapané stezce, ale nakonec se rozdvojuje, roztrojuje až je cest zase milión a není poznat, která je ta naše. Ale ono to moc nevadí, prostě to vezmeme šturmem dolů k potolu, kde zas má značka být. Značku jsme sice nenašli, ale vyšlapanou pěšinu ano, tak se dáme po ní.

cesta je poseta "ruzemi" ze sisek

Pešina kolem potoka vede pořád dolů, dnes půjdeme takhle dolů alespoň půl dne. Je to 1300 vejškových metrů. Do cesty se nám staví voda. Jak klesáme, už není zamrzlá, takže zdolávání některých bažin či potoků je o vykoupání se. Stačí jeden chybný krok a člověk je ve vodě ani neví jak. Ale nám se daří na výbornou i když jsou některé kreace k popukání. Občas si cestičku i vylepšíme vhodným kamenem.

po ceste potkavame hromady vody a enta

A pak jsme se stratili znovu. Z opačného břehu koukáme na značku na břehu druhém. No nevadí, krosovat to nebudeme, stejně obě cesty vedou dolů a třeba se jednou i potkají. Značení by tu opravdu měli trošičku vylepšit. Cestou se kocháme krásou kaňonu a vůbec, tady zase začal podzim, takže je zas vše krásně barevné. Dokonce i Mulhacén se občas objeví. Nakonec pod námi uvidíme mostík přes potok a cesta se zase spojí v jednu. Jsme na značce. Tipujeme na jak dlouho.

Nejvíc se nám na zdejším značení líbí, že dají kůl do prostřed křižovatky několika cest a je pak na vás, vybrat si kudy dál, protože další značka není. Dneska mapu využíváme víc než kdy jindy. Ale značku ztrácíme i díky naší nepozornosti. Na velkém rozcestí ukazovali kudy jít a my šli jinudy. Bohužel jsme díky tomu minuli bivak Cucaracha,na který jsme byli zvědaví. Ale zas nám to nestálo za to, abychom se vraceli.

Než sejdeme úplně dolů, tak se najíme. Dneska máme topinkovou drť a zítra z toho už asi bude rovnou mouka. Počasí nám přeje. Dokonce i sluníčko párkrát vykouklo a to mělo dneska sněžit. Dole se už z potůčků stal pořádný potok. A kolem něj pokračujeme dál. Teď už i občas stoupáme. Pozastavíme se u krásného velkého a moře času starého kaštanu. Je to neskutečné, jak je to obří, člověk si proti tomu připadá tak maličký.

velký kaštan

A pak už to začíná vést do kopce. Značka nás vtipně zavedla do ohrady malým útlým vstupem, kde bylo ukončení etapy, jen aby nás po pár metrech vyvedla velkou bránou z ohrady. Nemusím dodávat, že cestička vedla i kolem ohrady, že?

koník si přiběhl pro pohlazení

Z cestičky se tak stala velká cesta a z té nakonec asfaltka. Jen na malý kousek nás vezmou skratkou přes les. Jsme už kilometr před cílem, tak pro jistotu omrkneme, jestli by se tu nenašel flíček na spaní. A našel. Je to sice u silnice, ale za pět kilometrů jsme potkali jedinné auto, takže by to mělo být ok. A pak už dojdeme do cíle. Informační centrum El Dornajo.

Blogy, které popisovali GR240, tak o hnusné asfaltce mlčeli, a taky zamlčeli, že okolí infocentra je ještě hnusnější a ani se u něj nedá posedět, natož vyspat. Dokonce i všemi opěvovaná kavárna je zavřená, stejně tak infocentrum. A nemaj tu ani odpadkáč. Nevadí, chvíli spočineme. Dáme čokoládu, a jelikož je tu i signál, tak vystavíme na blog pár příspěvků. Trochu u toho promrzneme, hlavně já.

poslení etapa a poslední noc v tarpu

Nezbývá než se vrátit zpět na vyhlédnuté místo. V okolí se ozývá střelba, ale předpokládáme, že tam se střílet nebude. Jak jsme začali stavět tarp, začali jezdit auta. Jedno, druhé, dvacáté... ojé tak stím jsme nepočítali, ale co naplat, není kam jinam jít a snad zas jezdit přestanou. Tarp se nám tak tak vešel mezi stromy. Zabydlíme se, uvaříme si a máme se prostě báječně.