Den sto čtyřicátý čtvrtý - poslední kilometr a vysuté mosty

Den sto čtyřicátý čtvrtý 2.12.2022
Od El Dornajo do Apartamento Granada Monachil I (Monachil)
19,1km 530/1303m (nahoru/dolů)
https://mapy.cz/s/hodekemufu

Míša se vyspala do růžova a mě provází noční můry o svatbě. Je vidět, že jsem v téhle věci naprostým zelenáčem a vyděsí mě kde co. Ale noc je dlouhá a příjemně studená. Díky tomu se nám nechce ani ze spacáku, ale co naplat. Za chvíli kolem nás začnou jezdit auta, tak ať jsme brzo pryč. Povedlo se na plynu uvařit jak snídani, tak voda a malinko ještě zbylo, ale na další litr vody, bych to už nevsázel.

Po snídani a balení se vracíme k infocentru El Dornajo, pořád je to tu ošklivé. Začátek nebo konec takové trasy bych si dovedl představit hezčí. Překonáme velkou silnici a u jednoho z penzionů se konečně zbavíme odpadků. A pak si to štrádujeme velkou cestou. Chvílema je i asfaltová. Hnus je za chvíli střídán hezkými výhledy. Cesta nám rychle utíká. Dnes je to hodně dolů a pravděpodobně jen po velkých cestách. Podle mapy to vypadá jen na nějaké čtyři kilometry po menší cestě, ale mapa tohle nemá zmáklé dobře, tak uvidíme.

mej se hezky GR 240!

Pomalu a jistě se loučíme s Mulhacénem a krávama, bylo to tady moc hezké a zážitků na rozdávání. U posledního rozcestníku s GR240 si děláme selfie. Tady se od GR240 oddělujeme a pokračujeme dál po cyklostezce, která nás dovede k elektrárně a od ní půjdeme zase turistickou zmačkou kaňonem podél potoka.

Teda aspoň takhle jednoduše to podle mapy vypadalo. Elektrárna tu byla, cesta taky, značka ne. Z cesty se pochvíli stáva spíš kozí stezka. Teda tady asi kraví. Kráva se taky dostane všude. Z prvu je to celkem příjemné. Výhledy a kaňon jsou opravdu něco úžasného, ale cesta se nám na chvíli ztratila. Podle mapy jsme pak těžko hledali její pokračování, ale povedlo se, byla schovaná za křovinama, které jsou tu dosti trnité, tady je trnitá i tráva.

Řečík Terebintový nás provází po kozí stezce

A pak to začalo nabírat grády. Cestička tu nějaká je, ale místy je propadlá, rozvalená, zničená. Překonat některé úseky už vyžaduje notnou dávku odvahy a úsilí, ale když se to vezme zpětně, tak to byly krásné čtyři kilometry po římse kaňonu. Sem tam jsme museli překonat i potok a ani tam jsme se nerozbyli na kluzkých kamenech, tak snad jsme se přece jen něco na svých cestách naučili a to už má Míša zase ohoblovanou podrážku.

Dosaďte kovboje a můžete točit westernovku

Po čtyřek kilometrech se dostáváme dolů k potoku, tady mapa už říka jednoduchou cestu kolem něj. No, ale tak jednoduché to zase není. Je tu značená cesta do kaňonu Cahorros. Vede to kolem potoka kaňonem, ale s batohem se na mnohá místa nevejdete a nebo se díky němu nepříjemně převažujete. A podle vyleštěných kamenů, úplně do hladka, tu má potíže i dost lidí bez batohu. Asi jsme neudělali nikdy tolik dřepů a neušli v podřepu s báglem na zádech, nebo jej popostrkovali před sebou, jako tady. Ale je to fakt nádhera. A ty mostíky co tu mají jak se parádně hýbou! Ale je vidět, že tady už je to hodně turistické, i když některé turisty bych nikdy netipnul, že to zvládnou.

je s námi na mostech nahnuté:)

Myslíme si, že to bylo moc hezké rozloučení se Sierrou Nevadou. A pokud sem někdy někdo zavítá, tak alespoň tuto spodní část vřele doporučujeme.

soutěskou plížením, plazením vpřed!

Cesta nás pak už vede do civilizace, do městečka Monachil, kde máme apartmánek. Majiteli voláme podle istrukcí patnáct minut před příchodem. Je vidět, že moc anglicky neumí, ale na ķódové slovo "Michaela" reaguje a opravdu jej před apartmánem najdeme.

Apartmán je vcelku hezký, ale my jsme zhýčkaní, trochu nám vadí, že když už tu mají pračku, nemají prášek a kupovat celý rozhodně nebudeme. Ale i tak si s trochou mýdla vypereme ať tolik nesmrdíme. Boiler na teplou vodu je na nějaký záhadný časovač a tak je voda studená. Ještě že jsme otužilci, holt bude teplá sprcha až ráno. A taky tu mají sousedi párty na chodbě. Hluk je z chodby slyšet docela dost, ale kolem desáté večer ustává. Fakt by nás zajímalo co se řešilo a proč nás nepozvali.

Velký nákup jsme si udělali v místním malém obchůdku. K večeři máme těstoviny s lečem a zbytkem sojového masa. Docela dost nám toho zbylo, takže ještě bude na zítra. Voláme si s tetou a strejdou Kuříkovic. Je to moc milé. Rádi jsme je slyšeli a jsme moc rádi, že je máme a dávají na naší cestu pozor jako strážní andělé.

Krásy Monachilu s dobře zásobeným Coviranem

Já jsem šel spát kolem jedenácté večer, ale chudák Míša se zkafovala a tak si čte až do dvou do rána detektivku. Tak snad se i ona trochu vyspí. Zítra nás čeká náročný přesun.

Dneska nám zkončila dobrodružná část Evropou na divoko.Teď budeme pár dní ve velkých městech - Valencie, Barcelóna a Řím a dvanáctého ráno odlétáme do Thajska. Užili jsme si to dosyta. Někdo může namítat, že jsme toho moc neušli, nebo že jsme použili dopravní prostředky, ale nám jde hlavně o to, abychom si naši cestu užili. A musím uznat, že nelitujeme jediného rozhodnutí. Každé nás zavedlo k něčemu zajímavému, něčemu nečekanému.

Ti, kdo čtou nás blog nemusí mít strach. To že nám končí jedna etapa, neznamená, že už nic nezažijeme. Psát budeme i nadále. Ono toho zažijeme dost i v Thajsku - já se těším na potápění a Míša si brousí zuby na nejvyšší horu. Navíc 19.1.2023 odlétáme na tři měsíce na Nový Zéland, kde budeme v divokém dobrodružství pokračovat. Dokonce se nám už v hlavě rýsují plány na evropské léto! 

dekujeme moc vsem, kteri nas podporuji a ctou nase zapisky!