Den sto padesátý třetí - věčné město Řím

Den sto padesátý třetí 11.12.2022

Řím

Na Itálii je dobré, že můžeme spát dlouho. Vstáváme kolem desáté, nasnídáme se a v poklidném tempu se pomalu popytlíkujeme a vyrážíme do města. Trošičku nám to komplikuje zácpa, naštěstí jen ta na silnici. Je tu tolik lidí, že to nikdo nečekal. Dlouho se nám nedaří ani zaparkovat na velkém podzemním parkovišti. A neustále tu někdo troubí. Prostě pravá Itálie. Ale nakonec zaparkujeme a vyrážíme vstříc Řím.Zaujalo nás, že zaměstnanci garáže si berou klíčky od auta a sami všem parkují, díky tomu tady mají řád a pořádek. 

Najíme se v rychlém občerstvení u albánce. Nic ze svého sortimentu nesmaží, ale vše poctivě peče a na to, že je to u centra má i velmi příznivé ceny. Všechno je moc dobré! Nachází se v ulici Via Flaminia u křižovatky s Via Mariano Fortuny. Dost jsme si pošmakovali, jen se nám na talíř připletl jeden kousek s rybou. A pak už jdeme vstříc památkám.

úchvatné - měli jsme i jednohubky

římské uličky mohou vypadat takhle..Míšu moc potěšil  nález Banksyho myši

Být v Itálii je jedna věc, ale mít tu i místního průvodce, to je už jiná. Jsme moc vděční, že nás tu provedli místní a né jen, že nám něco ukázali, ale také nám k tomu něco řekli, hlavně takové ty místní poudačky. Řím jako takový je vcelku špinavý, ale jednotlivé památky mají moc hezké. Taky se tu teď hodně staví, ale co kopnutí do země, to archeologický nález, takže čert ví, jestli se tu někdy ještě něco dostaví.

Naše pěší trasa začíná u bran Říma, vedla okolo Placa de Spagna, k fontáně di Trevi, okolo Fora Romana ke Coloseu. Částečně jdeme malýma neturistickýma uličkama, to se nám moc líbí - dokonce najdeme street art od Banksyho! Ale u Benátského náměstí už musíme "plavat" v davu..lidí k večeru opravdu strašně přibývá..nejsme už zvyklý a je to tedy mazec.

Starý Řím - kapitol, forum romanum, velký Julius Ceasare a pomník neznámého vojína z dob Mussoliniho vlády

variace u colosea

cestou nacházíme i zajímavá zákoutí, a španělské schody

kousek od Španělského náměstí je mariánský sloup a pak už Fontana di Trevi..hodili jsme do ní minci (pozadu), abychom se do Říma vrátili, jak praví místní legenda

Nakonec jsme zakončili náš výlet v malé kavárně. Káva i čokoláda je opravdu výborná a návštěva místního záchoda nám vnesla světlo do toho, jak se řeší věci v Itálii, Prostě nic není problém,důležité je, najít řešení. A tak tu mají šlapací vodu nebo umělecké splachování. Prostě problémy neexistují, pouze řešení. Jsou to ti italové, ale filutové.

v kreativní kavárně a první selfie s čokoládou

Domů to bereme přes Carrefour.Dokupujeme ještě snídani do vlaku a nějaké pívo na večer. A pak už hurá domů. Doma to máme jako takovou malou telefonní ústřednu. Já si volám s tetou a strejdou, Míša s bratrem a kamarádkou a Věrka s taťkou. Protelefonujeme se až k odchodu na večeři. Jsme ze včera pozvaní na pizzu. Původně jsme si měli pizzu objednat v pizzérii, ale nakonec to Paolovi nedalo a připravil domácí. Měli jsme pět druhů pizzy a každá byla jiná a né jen tím co bylo navrchu, ale i těstem. Důležité u těsta je, začít včas. Minimálně šest hodin předem, ale klidně i čtyřiadvacet hodin, aby tésto pěkně vykynulo. A udělali mi tu radost neb nám tu nedělali takové ty pizzy jak tam není v podstatě žádné těsto, ale pěkně vysoké. A i druhy byly zvláštní. Nejzvláštnější byla bramborová, mě nejvíc chutnala cukýnová a Míše cibulová, ale ani rajčatová nebo rajčatovo olivová nebyla špatná, ba naopak. Já jsem si to dal samozřejmě bez oliv. I když i na dekustaci oliv došlo také, všechny jsem poctivě zkuusil, ale prostě ne, můj šálek kávy to prostě není. Za zmínku určitě stojí i salát z artičoků, naložené plátky cukýny nebo na páře dělaná brokolice. Opravdu si s tím vyhráli a bylo to moc dobré a když už jsme se najedli k prasknutí donesli ještě sýr.

Pohostinnost nepokulhává ani po stránce pití. Voda a víno je samozřejmostí. Ale pochlubili se i vlastně dělanými likéry. Večer jsme si náramě užili a to samozřejmě i díky kočičce, která to tu všechno vlastní a nejvíc boty. Stačí chvilka nepozornosti a už do nich leze. Je samozřejmě s podivem, že doma Italové chodí bosí mebo v přezůvkách, ale návštěva zůstává v botech. Na tohle bych si nezvykl.

Také jsme byli na chvilku pozdravit Ceasarovu maminku a sestru. Jsou ale už starší, tak se k nám tentokrát nepřipojili. Bydlí tu v obřím baráku pospolu s Paolem. Přiznám se, že bych to tu opravdu nechtěl uklízet.

V Itálii umí nejlepší domácí pizzu šéfúčetní z banky!

Rozloučili jsme se až po jedenácté. Doma jsme pobalili, připravili sváču a samozřejmě se trochu zapovídali. Pokusili se koupit lístek na vlak, ale neúspěšně. Prý že jsou servery mimo provoz. Spát jsme nakonec šli až kolem jedné ráno. Pomalu se nám ani nevyplatí jít spát. Vstávat budeme před pátou. Takže dobrou noc

majitelka vily

A na závěr malá hudební lahůdka, mistr Elvis Presley: Heart of Rome : https://youtu.be/ytZA2pjA5aM