Den dvoustý čtvrtý - kiwi jako živý!

Den dvoustý čtvrtý 31.1.2023

Z Orari campsite do White Horse Hill Campground

Autem 211,5km Z Orari campsite do White Horse Hill Campground

https://mapy.cz/s/gobolazuca

Pěšky Hoocker valley track
11,2 km 209/209m (nahoru/dolu)

https://mapy.cz/s/fahafokolo

Ráno mě budí slunce a řev ptáků. Vypněte to někdo!  Dělám si srandu, oproti Thajsku je to příjemná změna. Konečně příroda. Kemp je opravdu tichý, taky jsme tu jen tři skupinky. Všude je děsný mokro od rosy, je to jako pro průtrži mračen. U přípravy snídaně vylézá Klárka, do Míši ale musíme šťouchnout. Posnídáme, pokakáme a před devátou vyrážíme vstříc novému dobrodružství. Navigace ukazuje dojezd za dvě patnáct, já to tipuju tak na čtyři a půl hodiny.

dobre rano z kempiku

Prvně se stavujeme ve městečku Geraldine. Klárka se první den spálila, protože se nenamazala a teď trpí, takže sháníme nějaký krém, který by ji pomohl. Tady opravdu stačí jedno opomenutí a jste v háji. Zároveň si koupíme něco ke svačině, obědu a ovoce. Žijeme si jak páni, kilo a půl meruňek za 120kč, no neberte to. Nabíráme i vodu u pítka do našeho desetilitrového kanistru. Málem u toho umřeme nudou jak to teče pomalu. Tohle ještě budeme muset vychytat.

stojíme dle instrukcí

Jedeme stejnou cestou jako jsme jeli pro Klárku, takže už to tu známe. Ale Klárce tu a tam zastavíme na vyhlídce, aby se pokochala, já protáhl a dali si něco na zub. U jezera Tekapo si uděláme i malou procházku ke kostelíku a jeho okolí. Zrovna tu probíhá novomanželské focení páru z Číny nebo něčeho podobného. Já se v těhle národech nevyznám. A je tu miliarda racků. 

Jezero Tekapo

Pak ještě kousek popojedeme k infocentru. Rádi bychom zkusili výlet helikoptérou. Je to fakt děsně drahý, takže musíme najít něco se slevou a vybrat tu správnou společnost a místo. Tak nabíráme letáčky a píšeme na facebook ať se něco dozvíme.

a pak, že neuvidíme kiwiho

U jezera Pukaki zastavujeme u infocentra jen, abychom se tu ve stínu naobědvali a pak už dojíždíme do vesničky Mount Cook. Tady je také infocentrum a chtěli bychom se od nich dozvědět něco o okolí, výletech, počasí, doporučení, náročnosti. Holky se vrhnou do prohrabávání letáků a studování místních tras na nástěnce. Bohužel se má začít počasí kazit. Hlavně na horách. Já jsem celkem unavený z jízdy. Ještě jsem se nedostal do komfortu jako v Čechách, ale levou krajnici jsem dnes zatím nepřejel ani jednou. Po dvaceti minutách, kdy chodí kolem pracovníků v infocentru jako kolem horké kaše už to nevydržím. Zeptám se co by holky chtěli jít a jdu se ptát. Čekal jsem, že aspoň tady se holky připojí aspoň jako morální podpora a nic. Na infu se zrovna vystřídal pán za paní a s tou je to fakt těžký. Více méně se jen dozvím, že trek na Mueller hut je nebezpečný a se špatným počasím se tam lehce ztratíme, uklouzneme a takový kecy. Nedávám se a paní začne být trochu konstuktivnější a vysvětlí mi, že první půlka treku je po schodech a je jednoduchá a druhá už je po šutrech a suťovisku. Asi stokrát mi ukáže počasí. Shodneme se, že zítra to není taková tragédie jak to líčila, ale další den už opravdu hezky nevypadá. O druhém delším treku mě nic říct nechce. Pořád se vrací k počasí, tak jí popřeji hezký den a ukončuji tenhle teror. Kiwáci jsou v tomhle opravdu strašní. Na první pohled hrozně milí, ale prostě se nic nedozvíte. A v podstatě vás dost odrazují.

Na holky jsem trochu naštvaný. Ale taky něco málo pozjišťovali. I na let helikoptérou se podívaly, akorát v ošklivém počasí to nemá smysl. Přejedeme do kempu, vybereme si místo na spaní. Přečtu si, že i když máme rezervované přespání, stejně se tu musí vyplnit jakýsi papírek a napsat na něj id rezervace. To nemám, tak to musí vyplnit Míša. Kemp je obrovský, ale dost nerovný. My se zabydlíme tak, abychom to měli kousek do budovy, kde se vaří a na záchody, samozřejmě. Stan se nám nedaří postavit. Za boha nemůžeme přijít proč. Na čtyrech stranách se má zacvaknout, ale na jedné nám chybí dobrý dva centimetry, a to už je všude vše povolené. Asi na podvacáté to vyjde. Možná se nám trochu scvrknul. Byl balený ještě mokrý. Tak uvidíme příště.

Jak jsme postavili stan a tím zabrali místo. Vyrazili jsme na Hoocker valley track. Je to pět a půl kilometru tam a stejnou cestou zpět. Cesta vede kolem řeky až k ledovcovému jezírku s výhledem na MT Cook a okolní hory a ledovce. Tady je moc krásně vidět jak ledovce mizí takřka před očima. Výlet je to moc pěkný. Výhledy krásné, lidí tak akorát aby nevadili. Takže si to pěkně užijeme. Na konci posedíme na kameni v jezeře s kochacím výhledem. Je tu klid.

A pak tou samou cestou zpět. Míša prubne záchody u prostřed treku a prej nic moc. Já s Klárkou zkoušíme přijít na princip kukátka, ale nepřišli jsme na to. Stavujeme se u Alpine tarn. Což má být jezírko, ale je vyschlé. Společně navštívíme Alpine memorial a vzdáme hold všem, které si hory vzaly. A pak už se vracíme do tábora.

vyzkoušeno za vás

Naše auto nacházíme v obležení kačen. Některé čekání na nás tak zmohlo, že vypadají jako by umřeli, ale neumřeli, jen spí. 

"mrtvé kachničky"

Pak si dojdeme do přístřešku uvařit večeři a trochu poplánovat. Zítra budeme vstávat brzo ráno. Zkontrolujeme počasí a když to půjde, vyrazíme na jednodenní výlet na Muller hut. Původně jsme tam chtěli přespat, ale západ ani východ slunce nebude moc vidět a bylo by i riziko, že tam na den, dva uvázneme, a to bychom neradi. Se setměním jdeme spát.

dobrou noc