Den dvoustý dvacátý třetí 19.2.2023
Z Gillespies Beach Campsite (Fox Glacier) do Lake Paringa Campsite
Autem 93,2km z Gillespies Beach Campsite (Fox Glacier) do Lake Paringa Campsite
https://mapy.cz/s/gutatopunu
https://mapy.cz/s/gutatopunu
Ráno vstávám v půl osmé. Venku už svítí slunce. Východ jsme nestihli a po pravdě, myslel jsem si, že slunce vyleze trochu jinde a o dost později. I holky už otevřely oko, tak jim jdu uvařit snídani. Nanosím vše pod přístřešek, kde jsou suché lavice. Jsou tu i sand flies, tak jsem chvíli zvažoval, že se přesunu jinam, jenže začalo pršet. A jak začalo, tak se ukázala duha. Ta je tady na Zélandu opravdu často. A začíná pršet víc a víc a já chodím sem a tam neb vždycky v autě něco zapomenu. Taky zrovna dneska musí dojít bomba. Což samozřejmě znamená, že se vše vaří opravdu pomalu a ještě ve slejváku musím dojít pro novou. A pořád jsou tu ty ďábelské sandflies. Nepomohlo ani nastříkání a ani zapálená vonná tyčka. Slejvák zesiluje. Konečně mám dovařeno. Smutně se podívám na stan, a závidím, že tam nemají sandflies. Píšu příspěvek a čekám až alespoň trochu přestane. Trochu jsem se do toho zabral a nevšiml si, že trochu polevilo. Toho si všimly holky a vyběhly ze stanu a hned mi vynadají, že jsem pro ně nedošel, že je připravena snídaně, kafíčko i čajíček. Navíc mi Míša vmete do ksichtu, že jestli chci být nasraný, ať se jdu podívat do našeho nového stanu, že zatýká. A má pravdu v obou věcech, do stanu opravdu kape voda. Tak to je opravdu paráda, že tak drahý stan nevydrží ani hodinový prudký déšť a to ještě není nic proti tomu, co jsme zažili pod tarpem. Achjo..
Po snídani a zabalení věcí vyrážíme na výlet. Jdeme se podívat na Seal Colony, tedy na colonii tuleňů. Je to celkem daleko asi šest kilometrů tam a pak šest zpět. Cesta vede pralesem jak je tady na Westu typické. U prostřed procházíme přes řeku, která je nádherně modrá. Už jen za to vidět tuhle nádheru výlet stál. Procházíme místy, kde sklouzl svah a je tu pár polámaných stromů. Nic co bychom hravě nedokázali překonat. Na začátku treku na toto dávali upozornění jako by šlo o návštěvu mimozemšťanů. Poslední metry na pláž zdoláváme po žebříku a tam, prd. Ani jeden tuleň. Zkoušíme se přes velké šutráky dostat dál po pláži, ale ani tam nic, jen hromada sandflies. Ale je to tu i tak nádherné. A jak už to na Zélandu bývá, stejnou cestou se vracíme zpět, ale místo abychom se drželi džungle, zamíříme na poslední úsek na pláž. Vlny jsou tu fascinující. Jen škoda, že se nedá koupat v moři. Cetou najdeme jednoho mrtvého tuleně. Tak přeci jen tu jsou. Jen škoda, že potvrzení o jejich možném výskytu dostáváme v této formě. Ale i taková je příroda.
 |
| zbytky zlaté horečky |
 |
| po cestě jsou samé krásy a ptáci |
 |
| Tady mají být ti tuleni..a je tady prd |
Po návratu se nadlábneme a vyrazíme ke kavárně u jezera Matheson chytat wifi. Kromě wifi si projdeme i kavárnu a dárkové předměty. Jedno tričko si i Klárka vyzkouší, ale bohužel nesedí. Kavárna se pomalu zavírá. Já venku dopisuji příspěvek a holky doplánovávají co a kde podnikneme. Taky bojuju s bankou Revolut. Spadl jsem do nějaké security kategorie, kdy musím zadat heslo, které mi odeslali na české číslo, ale to bohužel tady na Novém Zélandu nefunguje. Nakonec jim musím udělat selfie s papírkem a nějakými údaji, aby mě přenastavili telefon na Zélandské číslo. Asi po hodině a půl je hotovo a zase mohu svůj účet používat naplno.
Jedeme do vesničky Fox Glacier, kde tankujeme, abychom vydrželi až do Wanaky a pak pokračujeme na kraj městečka k treku Fox River. Naivně jsme si mysleli, že půjdeme podél řeky a já se třeba i vykoupu, ale řeka je schovaná za neprostupným pralesem. Dojdeme až na konec treku. Končí to sesuvem a koukáme na řeku z výšky. Kdysi by tu byl i ledovec, ale dnes už ne. A stejnou cestou zase zpět.
A pak už směřujeme do kempu. Malou zastávku si uděláme u vyhlídky na delfíny, ale nejsou. Tak aspoň zkontrolujeme pláž. A pak už opravdu do kempu. Je u jezera Paringa. Je to takové obyčejné jezero. Zaparkujeme a hned jak vystoupíme slyšíme hrozný pískot. Něco jako požární hlásič. Identifikujeme, že to vychází z jednoho karavanu, který je přidružen k druhému. Zatím to necháváme být a jdeme obhlédnout terén. Kemp je extrémně drahý a nenabízí nic. Je tu záchod, místo na parkování, kus trávy na postavení stanu, pískající karavan a tím to končí. Je to horší než leckterý free kemp, ale spát tu budeme muset.
 |
| Bruce Bay - zde se nejblíže dotýká prales Tasmanského moře |
V kempu je docela dost lidí a je moc divné, že nikomu nevadí to pískání. Nám už to leze na mozek. Nic naplat, když né já, tak nikdo. Bouchám na karavan, kde sedí tři staří pánové. Mávají na mě, že mám jít dál. Na stole do půlky vypitá velká láhev pálenky. No, tak to bude těžké, pomyslel jsem si. Tak jim říkám, že ten druhý karavan, co je od nich asi padesát centimetrů, hrozně píská. Nevěřícně na mě koukají a že nic neslyší. Tak jsem to zopakoval a nutno podotknout, že je to tu kurňa slyšet. Pán nejblíž mě, stále netuší, která bije. Propadám panice, ale situaci zachrání asi nejmladší pán. Tipuju šedesát. A osloví toho pána u mě. Že má jít ven a něco udělat s tím hlukem. Pán se neochotně zvedne a vyjde ven. Teď už to slyší. Osvítí ho a omlouvá se, že to neslyšel a vypíná jakýsi přístroj. Konečně klid. Nebojte, nikdo z kempu mě nepoděkoval.
 |
| síťky nasadit a jdem na obhlídku placu na spaní |
Postavíme stan. Povečeříme a jdeme spát.
Žádné komentáře:
Okomentovat