Den dvoustý třicátý druhý 28.2.2023
Pinders Pond (Roxburgh) do Warrington Domain (Dunedin)
Autem 171,5km z Pinders Pond (Roxburgh) do Warrington Domain (Dunedin)
Ráno vstáváme až v devět. Slunce je k nám přívětivé a dostává se k nám až o půl hodiny později. Ke snídani si netypicky dáváme chleba s cottage sýrem, vajíčkem a rajčetem. Je to příjemná změna. Pak diskutujeme o tom, co dál. Padají různé návrhy, ale nakonec vyhraje umírněnější varianta. Pojedeme směr Dunedin na zvířátka a pak na jih podél jížního okraje ostrova, dát nějaký dvou, tří denní trek a pak nahoru na Wanaku, kde nám možná výjde trek s Vítkem a Terkou.
Po doplánování si vypereme v potoce věci na spaní a jdeme si zaplavat do jezera. Je to příjemné, dá se tu normálně plavat. A jsou tu velmi zvědaví okouni. Taky se na nás přišla podívat nějaká paní. Lidi jsou tu opravdu zvláštní. Tady se vůbec nikdo nekoupe. A to je fakt pařák. Oblékneme se a ještě přepereme plavky. A to už jsou dvě hodiny odpoledne, čas vyrazit. Oběd dáme až po cestě v parčíku. Pak si cestou podráždím oko, tak zastavuji, abych si jej uklidnil a zrovna to vyšlo na takový malý parčík, ale s obrovskejma stromama.
 |
| snídaně na dece, park s obřími stromy posloužil i jako tělocvična |
Taky jsme zastavili u jezera Waihola, odkud voláme Honzovi s Kačkou ať nám dají nějaký tip na pozorování zvířátek v Dunedinu. Samozřejmě se s nimi zakecáme. Jediné štěstí, že odjížděli na farmu, kam byli pozváni na večeři a nocleh zdarma, jinak bychom s nimi povídali do teď.
Dunedinem jsme nakonec jen projeli a zvířátka necháváme na zítra. Přes uzavírky a zácpy bychom to jen tak nedali a už jsme tu pozdě. Dojedeme do kempu a naše první cesta vede na pláž, četli jsme, že tady mají být tučnáci a lachtani. Ale jsou tu jen rackové a mušle.
Ale procházka to byla moc hezká. Vrátíme se, postavíme stan. Ve větru je to trochu challenge, ale nefouká zas tak moc. Pak si pro změnu voláme s Davidem z Aucklandu. Chudák je děsně stahaný z práce. To mu moc nezávidíme. Tak snad si pak s námi odpočine. U povídání pozorujeme dva mladý kluky jak poprvé staví stan, pak poprvé i vaří. No je to dílo. Jen doufám že nebudou v noci moc hluční. Postavili to velmi blízko našeho stanu.
Uvaříme večeři. Pojíme a jdeme se podívat na druhou stranu pláže, kde mají bydlet tučňáci. Jsou to dobré dva kilometry tam a zase zpět. Je to moc hezká procházka i když jsme neviděli nic úchvatného. Jen tři nadávající stíny a spoustu racků. Když jsme se vrátili, kluci byli zalezlí v nastartovaném autě. Je jedenáct a stále jsou zalezlí. Jdu na ně vlítnout, u toho se fakt nedá spát. Klepu jim na okýnko. Jsou zmatení co že se to děje. Příjde mi, že trochu přebrali. Nakonec si mě všimnou, otevřou okýnko a já je požádám, ať vypnou motor. Vysvětlují mi, že si nabíjí telefony. Tak jim říkám, že to chápu, ale že lidi by rádi spali. Tak to vypnou a sedí v autě dál a já jdu spokojeně spát.
 |
| noční výlet po pláži - tři ptačí siluety mocně nadávali :) |
Žádné komentáře:
Okomentovat