Den dvoustý třicátý první 27.2.2023
Z Bendigo Rest Area (Cromwell) do Pinders Pond (Roxburgh)
Autem 97,9km z Bendigo Rest Area (Cromwell) do Pinders Pond (Roxburgh)
Vstáváme opět později, ale né zas tak pozdě jako včera. Už je mi líp, ale pořád trochu unaven. Ale už to chce změnu a nějakou koupačku. Snídáme už v deset, pobalíme a nasáčkujeme vše do auta. Psala nám Klárka, že místo v Bostonu je v Houstonu. Ale je to tak správně, jen si popletla přes co vlastně letí. To si určitě oddechla. Držíme ji palce, aby bezpečně dorazila domů.
My vyrážíme do Alexandry. Jdeme zkusit štěstí s atestací na WOF. Něco jako naše technická. Jsem z toho trochu nervózní. Jedeme ke společnosti VTNZ. A je to takové malinké. Na recepci před námi dodělává NZ řidičák a tak pár minut čekáme. Paní za přepážkou vysvětlím co chceme a kdy nám končí WOF. A jsme tu příliš brzo. Končí nám to až za měsíc a pár dní, takže máme přijít za pár dní. Já jsem teda paní moc nerozumněl, ale Míša prý ano. Takže s nepořízenou jedeme do Wasteburstu tady v Alexandrii.
Je to velké, mají toho moc, ale ve Wanace se mě líbí více. Nakonec koupíme jen dvě cd, nějaký Jazz a BeeGees. A dva smaltované talíře, ať jíme jako lidi. Cestou uvidíme zdroj pitné vody. Je to zároveň stanice pro vypouštění záchodků. Míša se tam šla podívat a jedny paní měli obrovskou švandu z toho, jak na mě Míša gestikuluje, že tam mám dojet. Rovnou umyjeme i nádobí.
Zajedeme ke knihovně, jednak tu mají záchody a park, kde se najíme. A pak jdeme do knihovny, potřebujeme dobít powerbanky, nahrát příspěvky na blog a trochu plánovat. Ale plánovat se mě pořád moc nechce. Takže odjíždíme bez větších plánů a powerbanka je nabitá jen na šedesát procent. Co bychom taky chtěli za necelé dvě hodiny. A pak jdeme kouknout do Countdown a New World na slevy. Samozřejmě u toho koupíme spoustu věcí, které úplně nepotřebujeme.
Vyrážíme radši pryč. Pojedeme směrem na Dunedin. U Roxburg je free camp u řeky a jezera, tak se aspoň vykoupeme a snad tam nebudou jezdit auta a střílet lovci. Cesta ubíhá opravdu rychle. Do cesty nám vstoupí opět Fruit Stall, tedy obchůdek s ovocem. Tenhle není samoobslužný a mají i zmrzku. Takže uděláme další velký nákup. Když dolížeme zmrzku vyrazíme do kempu a jsme odhodláni několik dní nenakupovat.
 |
| naše panoramatická cesta - jezera, zmrzka a kocour hlídající Wastebusters |
Kemp je vcelku velký, ale hlavně pro obytňáky. Místa na stany tu moc není, ale jeden flíček tu nacházíme. Je to na břehu jezera a asi padesát metrů od řeky. Prvně postavíme stan. Pak si dojdeme k řece vyprat a nakonec hupsneme do jezera. Je o dost teplejší než co jsme se zatím koupali.
 |
| zatopený důl v kempu a říční pračka |
Bohužel hunteři jsou i tady a pálí jak pominutí, ale to je asi jediný rušivý element. Když vaříme veceři, přijedou hasiči. Nepřišli nás hasit, ale trénovat hod lanem s plovákem, kdyby se někdo topil. Je to dost těžká groteska. Některým to opravdu nejde a byl tu pokus, kdy plovák zkončil na břehu, ale jiným to zas jde excelentně. Ale od toho je trénink, aby si to zkusili. Chce to mít správný grif. Taky nám přijela úklidová četa umýt záchod. Na to jsem opravdu zvědavý jak to bude vypadat. Poprvé večeříme z talířů. Je to zvláštní pocit. Ale má to i jedno negativum. Musíme to nějak umýt. A taky nám zbyla večeře. To kdyby se Klárka nečekaně vrátila. Mušky tu kolem nás poletují, ale nekoušou. Život je báječný.
 |
| večeře zase jednou u stolu z talíře s hasičským představením, hned lépe chutná |
Uvaříme si čaj, poklidíme, zkontrolujeme záchod. Dle očekávání je čistý, ale velmi mokrý. Ještě že si s sebou Míša vzala papírové utěrky. Taky si všímáme, že lidi z karavanů od té doby co tu jsme ještě nevylezli ven. A to bylo fakt krásně, divné..vypadá to, že si vyjeli sedět v karavanu do přírody. A to už je čas spát.
Žádné komentáře:
Okomentovat