Den dvoustý třicátý pátý 3.3.2023
Z Trotters Gorge campsite (Dunedin) do Moray Terrace (Invercargill)
Autem 317km z Trotters Gorge campsite (Dunedin) do Moray Terrace (Invercargill)
Vstáváme v sedm. Probouzí mě světlo. Poskládáme auto a přeskládáme věci z předních sedaček do kufru. A můžeme vyrazit. Jedeme trochu delší cestou, ale zas pojedeme po větší silnici, tak to půjde rychleji. I když se tu všude může jet sto, tak ty menší silnice se víc točí. Snídani si uděláme na odpočívadle u pláže s výhledem na východ slunce. Takže se máme vlastně krásně.
To co jsme včera ujeli na sever, teď musíme ujet zase zpět. Pak projet Dunedinem, což mě dělá problémy. Chce se mi děsně na záchod a nedaří se mě správně trefit pruhy, takže bloudíme a když to můžu napravit, zas to zvořu. No děs. Ale nakonec se vymotáme. Projedeme Dunedinem a dojedeme až k Tunnel beach. Na silnici si tu dvě mladý holky dělají snídani. Takže je málem zajedu. Jako tohle nechápu. Člověk by i řekl, že pochopily, že dělat piknik na silnici není to nejlepší, ale místo toho aby šly jinam, tak se víc zdrcly k autu. No, je to jejich boj. Já musím bojovat o záchod. A o tři vteřiny prohrávám. No, málem jsem se počůral. Ale ta úleva poté, to je jako by se člověk po třetí narodil.
Vyrážíme na Tunnel beach. Zrovna to tu opravují a dolů vede cesta po privátním pozemku a je to dost příkrý. Ale aspoň jsme tam dřív. Dole nás čekají útesy a rozbouřené moře. A v jednom útesu je vodou vyhloubený tunel. Na podívání moc hezké. Dá se pak tunelem vyhloubeným lidmi sejít až na pláž. Předpokládám, že za odlivu se to tu dá projít okolo skalisek, teď jsme ale všichni uvězněni na malé plážičce. Z moře je cítit neskutečná, nespoutaná energie. Jedeme dál!
 |
| Tunnel beach |
Balclutha je takové malé městečko. Vyhovuje nám daleko víc než obrovský Dunedin. Je to tu zas daleko poklidnější a nejsou tu zácpy. Hledáme informační centrum. Každá mapa jej ukazuje jinde a nakonec je ještě úplně jinde. Je tam moc milá paní, která nám řekne co potřebujeme, třeba že půlka treku, který chceme jít je zavřený a tak musíme jít dvanáct kilometrů tam zase zpět a spát se tam nikde nedá. To nás dosti odradilo, ale poví nám pár tipů podél pobřeží a taky získáváme fajn mapku s tipama na zastavení. Před odjezdem ještě dobereme vodu a jedem.
Ještě než vyjedeme z města, tak se zastavujeme v Naish parku na oběd. A taky si projdeme park. Mají tu velké voliéry s papouškama. Jeden z nich je opravdu hodně přátelský. Vždy když se přiblížíte k jeho voliéře. Hned je u vás, jmenuje se Disco a chvíli si s ním hrajeme. Pak jestě hrajem na schovku s papouškem Kakadu, který kolemjdoucí pozoruje očkem zalezlý v budce a když už vás nevidí, vyleze ven. Ale prý si s ním nemáme hrát, že by nás mohl klovnout. Mají tu i jezírko plné kačen. A zrovna se perou. Roztržku chtěl ukončit jeden pejsek, ale než tam stihl vlítnout, tak jej panička odvolala. Takže se tam prali dál a pravděpodobně se perou do dnes.
 |
| papoušci v parku |
Jedeme se podívat na věhlasné vodopády Purakaunui Falls. Je to taková malá procházka lesem až dojdete ke kaskádovým vodopádům. Je to fakt zvláštní, co příroda dokáže vytvořit. Dnes jsou ale vodopády jen takové malé. Po dešti by byly vydatnější. Ale i tak je to krásné na pohled a pohladí to na duši.
Za to u jezera Wilkie se moc nezdržíme. Cesta ještě daleká a z vyhlídky to nevypadalo na něco, co bychom už neviděli. Taky tu je po cestě Cathedral cave, ale navštívit se dá jen za odlivu a my máme samozřejmě příliv, jsme tu o tři hodiny dřív. Pár dalších vodopádů přeskakujeme. Paní se o nich zmínila asi tak jako, že existují. Takže další zastavení je až na Slope point. Což je nejjižnější část jižního ostrova. To jsme vynechat prostě nemohli. Asi nepřekvapí, že na místo jdete polema. Ale jsou tu krásné útesy, rozbouřené moře a ukazatel. Vymyslet jak se u něj oba vyfotit byl oříšek, který mi dost hatil vítr, ale nakonec jsme to dokázali.
 |
| Jižní pól máme blíž než Prahu |
 |
| a příště Ekvádor |
Začalo pršet a taky se připozdívá, tak jsme se rozhodli vynechat i Waipapa point. Že se prvně ubytujeme a pak sem zajedeme. Kemp je velký parkoviště a je dost plné. Stan není moc kam postavit. Asi by se dalo, ale vzhledem k dešti a tomu jak to tam vypadá,jsme se rozhodli přespat v autě. Místo je rozdělené na dvě půlky. Na jednom se smí a a druhém ne. No a my už jsme tak metr za. Ale za náma jsou další, tak to neřešíme. Hlavně že jsme. Ale taky to znamená, že už nikam nejedeme. Ztratili bychom fleka a to nechceme. Místo toho jdeme prozkoumat místní pláž. Má na ní být i při odlivu vidět potopená loď z 19.století. No a je vidět prd, i když odliv je...zůstaly po ní jen čtyři sloupky.
 |
| teď jsou vidět asi 15 cm sloupky |
Když zrovna neprší tak zvládneme uvařit večeři. Za deště pak jíme a auto připravíme v další mezírce deště. Jsem zvědavý jak se nám bude dneska spát. Aby na nás tak nesvítilo, dáváme na okýnka ručníky. A nasazujeme masky na oči. Je čas jít spát. Zítra chce Míša vstávat v sedm a přejet na Waipapa point. Taky tu mají být vidět potopené lodě při odlivu a nejlepší čas má být v sedm třicet. Tak snad nám to výjde.
Žádné komentáře:
Okomentovat