Den dvoustý třicátý šestý - a rostou!

Den dvoustý třicátý šestý 4.3.2023

Z Moray Terrace (Invercargill) do Monkey Island (Orepuki)

Autem 177,1km z Moray Terrace (Invercargill) do Monkey Island (Orepuki)

https://mapy.cz/s/pogovobugu

Pěšky Waituna lagoon loop track
5km 1/1m (nahoru/dolu)

https://mapy.cz/s/bafelugaru

K brzké ranní vstávání nám nevyšlo. V noci Míše kapalo na spacák, tak jsme jí museli zavřít okno. A i ráno bubnuje déšť na auto. Dal jsem tomu asi vteřinu, než jsme se převalil na druhý bok a spal dál. Místo v sedm tak spíme do devíti. Stejně jako ostatní táborníci. V autě jako takovém se nespí zas tak špatně, ale kdyby tu byli sandflies, tak na to nejsme uzpůsobení, ale je dobré vědět, že to jde. Chvíli jsem si myslel že bude i krásné slunečné ráno, ale to se jen slunce na chvilku probralo a šlo zase spát pod příkrov temných mraků. Po snídani se chystáme k odjezdu. Auto necháváme rozložené a věci vzadu připravené, kdybychom v autě spali i dnes. A zároveň aspoň pořádně vyvětrají. Před odjezdem si Míša odskočí na záchod. A zrovna začné děsně lejt. Klidně bych pro ni dojel, ale klíčky má ve své kapsičce. Tak na to zmoklé kuře čekám hezky v suchu a teple auta.

Odjíždíme už v jedenáct a kousek se vracíme na Waipapa point. Žádné vraky dle předpokladu nevidíme, ale maják, útesy a moře nám to dosytosti vynahrazují. Vyfotit maják bez lidí je tak trochu challange. Pořád tam někdo je a fotí tisíc fotek. Taky přijela Japonská delegace. Rodina o třech generací a těm trvá všechno nejdéle. Nejhorší bylo, když obsadili záchod. Co tam dělali, by mě zajímalo. Hajzlák tam nebyl a oni taky neměli. No radši to nechme bejt. Hlavní je, že se počasí vylepšuje!

Waipapa s historickým majákem

Jedeme na Waituna lagoon. Kousek předtím narazíme na informační budku. Žádný informace jsme se nedozvěděli, tedy aspoň nové, ale probojovat se k ní byl těžký boj. Cestička od vstupu vedla k jezírku, ale budka byla za velkou houštinou. Tak jsme se prodrali. Od tama už jakasi cestička vede, samozřejmě, ale na první dobrou by jste to nedali, to mi věřte.

mokřadní zábava

 U Waituna lagoon se prvně najíme, ať máme na ten pětikilometrový trek sílu. Trek je i pro vozíčkáře, takže nic hardcore. A je to docela hezké, jen tam nesmíte jít s tím, že by jste viděli lagoonu nějak často. Tu vlastně vidíte jen z parkoviště a z vyhlídky. Jinak celých pět kilometrů nic. Za to ale vidíte nespočet jiných jezírek, ptáků, keřů a kytiček, včetně masožravek. Jsou tady mokřady a rašelinová jezírka. Taky jsme se dozvěděli něco o historii. Taková Zélandská klasika, prvně to tu byl ráj, tak jej zničili a teď, aspoň z kousku mají rezervaci a chtěli by to tu zase mít hezké s kvalitní vodou. Určitě jim držíme palce. Je hezké, když si lidi uvědomí co napáchali. Sice pozdě, ale přece.

mokřady, kde jsme objevili léčivku manuka, ptáčky, masožravky a muchomůrku

Odjíždíme do Invercargill. Mají tu Demolition world. Což je vesnička z věcí určených k likvidaci a prý je to moc hezké. Taky tu prodávají spoustu věcí co se měli vyhodit. Je ale škoda, že v sobotu mají jen do jedné. A my jsme tu až někdy ve čtyři, takže mají zavříno. Smůla se nám holt lepí na paty dál. Informační centrum ve městě je taky zavřené, takže se taky prd dozvíme. A je zavřené už na furt. To asi pro jistotu, kdybychom se chtěli někdy vrátit. Tak aspoň natankujeme a koupíme něco k snědku v Pak'n save. Taky si voláme s Vítkem ohledně trek a domluvíme se, že se domluvíme. Za nás ale stále platí, že to směřujeme na Wanaku v pátek desátého. Ale za to nám dá pár tipů tady na jihu. Chtěli jsme tu jít třidenní trek, ale nějak jsme si nevšimli, že musíme mít rezervace chat, a že to stojí čtyřista na hlavu. Míša je z toho nešťastná, už by chtěla někam do hor, někam kde nás nesedřou z kůže a bude se dát stanovat. A tady to není jako v Evropě kde víte, že nakonec vždycky něco najdete. Tady je klidně možný, že nic nenajdete, protože je tu všude prales a křoviska, popřípadě mokřady. Na to už to chce nějakou znalost Zélandu, pro nás je zatím každý kout úplně jiný.

Do cesty nám vstoupilo městečko Riverton. Takové malé, poklidné. Tak jim uzmeme nějakou tu pitnou vodu a pokocháme se zdejší pláží. A taky velrybou, i když jen kamennou. 

Riverton a Demolition World

Počasí se nám zase začalo kazit a prší. Takže zase vynecháváme jednu zastávku Cosy Nook a jedeme do kempu Monkey Island. A zas je to tu děsně plný. Ale mají to tu dobře vymyšlené. Máte kde zaparkovat a postavit stan, když jste jen v autě se stanem, mají tu i místa pro vany a velký karavany. Samozřejmě né každý dodržuje pravidla kde má být, ale my ano a jsme za to místo moc rádi. Ale fakt by nás zajímalo, proč zrovna tady na úplném jihu a konci světa, je tolik lidí. Proč jsme je nepotkávali dřív? 

kempování s davem, zcela zdarma :)

Postavíme stan ať nám nikdo nezabere fleka a vypravujeme se na Monkey Island. Což je takový malý ostrůvek naproti pláži. Když odliv dosáhne svého vrcholu, dá se přejít suchou nohou. No my to asi trochu prošvihli a přiznám se, že mě se tam moc nechtělo, ale zas nemůžu nechat jít Míšu samotnou. Moře nám na chvilku ukázalo cestičku. Vyhrnujeme tedy nohavice nad kolena a vrháme se do mírných vlnek. Samozřejmě zrovna nám musí přijít obří vlna, takže vyhrnuté nohavice jsou mokré. Míša udělá unáhlený krok a zahučí do vody po pás. Stačí jít o pár centimetrů vedle a jste jen po kotníky. Jenže to přes kalnou vodu není moc vidět. Nakonec se tam doškrábeme. Obujeme boty a vylezeme na nejvyšší bod Monkey Island. Jsou tu k němu schůdky a nahoře vyhlídka. Je to parádní pocit, rozhodně je to dramatičtější než zdolání suchou nohou. Uděláme pár fotek a pádíme zas zpět. Nevíme totiž jak rychle voda nastoupá a plavat se nám zas tak moc nechce. Přejdeme zpět snad v ještě větších vlnách než tam. Po nás se samozřejmě zase moře umoudří, ustoupí a ukáže cestičku. Né že by se dalo přejít suchou nohou, ale max po kotníky a né nad kolena. Nevadí. Jdeme se opláchnou a převléci. Moc se nám procházka líbila.

Na ostrově nežijí opice, jmenuje se podle "opičího navijáku", který používali Maoři při kotvení lodí

A pak už jen večeře, připravit tábor a hodina na internetu hledáním kam tedy zítra pojedeme, co cestou a co pak tam. Spát jdeme až v jedenáct, kdy už všichni dávno chrní. Dokonce i ti v karavanu s obývákem a televizí to zabalili dřív. Venku se zase střídá průtrž mračen s jemným deštíkem občas i na malou chvilku přestává i to. Míša natáčí budík. Bere si k srdci vítku od Vítka, že jsme líní a vstáváme moc pozdě.