Den dvoustý osmdesátý sedmý 24.4.2023
The Kasbah Langkawi
Dneska mě Míša trochu překvapila. Vstala už v sedm a přepadla mě v posteli. Tak rozhodně si nestěžuji. Takhle po ránu je i dost přijatelná teplota, že nemá člověk chuť hned umřít. No a pak začalo zase lejt. Snídani zatím odkládáme. Míša znovu usla a zničeho nic je jedna hodina odpoledne. To už mě prostě kručí v břiše, takže vstáváme. Míša říkala, že jsem ji měl probudit, jenže to se má tak. Buď je tak roztomilá, že to nejde a nebo když se špatně probudí, tak je to příliš nebezpečné. Takže buď jak buď, budím jen když je opravdu potřeba. A zítra si to v půl šestý užiju až až...
Vynecháváme snídani a jdeme rovnou na oběd. Chvíli se zdržíme u bejčka. Prostě chtěl podrbat.
U Tonyho to zas vypadá na snídaňovou formu, tak jdeme ještě zkusit Indian cafe. Má to být vegetariánská restaurace. A hned jak dojdeme, tak je to ráj. Kočičí ráj.
Kočky jsou všude. Aspoň má Míša co drbat. Objednáme si jídlo a pití. Pití je tu fakt drahý. Dáváme si burger za dvacet osm a juice za dvanáct. Původně jsme chtěli vyzkoušet oba druhy burgerů co tu mají v nabídce, ale kuchař popletl objednávku a udělal nám jen jeden. Ale nevadí. Je to opravdu hodně, hodně, hodně moc dobré. Takže návštěvy nelitujeme.
Po obědě jdeme zkusit štěstí a dokoupit čokolády. Bohužel ty levné, extra levné nemají, tak koupíme pár dražších. Jedna výjde asi na třicet korun. Jinde ale už budou pekelně drahé, protože opustíme duty free zónu. A koupíme se i čokoládky s durianem. To prostě musíme zkusit. Stavíme se i v Ecu pro spirálky proti komárům. Chtěl jsem koupit ještě jedny utěrky, ale normálně jsou vyprodané. Koupíme i nanuky. Měli jsme dva, ale pán na pokladně nás poslal ještě pro třetí za stejnou cenu. Co naděláme. Budeme muset lízat rychle, aby se to nerozteklo.
A pak už jdeme na pokoj. Můj odložený banán mi ochutnala myš. Fakt děs. Je zajímavé, že mango jí nezajímá.
Ochutnáváme čokoládu s durianem. Durian je považovaný v jihovýchodní Asii za největší pochoutku a „krále ovoce“. Jeho aroma je přirovnáváno k shnilým potravinám, zápachu přezrálého sýru nebo ještě hůře použitým ponožkám, kanálu či dokonce veřejným záchodkům. No, nezkuste to!
Hmmm...vyzkoušeno za vás: je to fakt odporný, tak neskutečně odporný. V podstatě si můžete rozmixovat čerstvou cibuli s čokoládou a dostanete se na podobnou chuť. To se fakt nedá jíst.
![]() |
| každý jsme se zapřením snědli malý kousek, zbytek jsme věnovali ostatním nocležníkům hostelu :) ať si taky užijou! |
K večeři si užijeme indii a pak po tmě balíme. Zítra vstáváme po páté hodině ranní, tak ať jsme co nejvíce připraveni. Možná jste si všimli, že jsme ani tentokrát nestihli západ slunce. A je to opravdu tak. Sousedi jsou dneska extrémně hlučný. Nějaká dívčina zas něco pokazila, tak telefonuje s kde kým, aby řekla, že skončila na Langkawi, protože nechtěla platit dvatisíce dolarů za to, že něco spackala a tak je tu mimo plán a o tom to cestování je. Měl jsem sto chutí jí říct, že má pravdu, ale že u toho nemusí tak křičet. Naštěstí pak odešla a dala nám šanci v klidu usnout.





Žádné komentáře:
Okomentovat