Den dvoustý šedesátý pátý 2.4.2023
Z Waikoko Campsite do Hipapatua/Reid's Farm Campsite
Autem 94,8km z Waikoko Campsite do Hipapatua/Reid's Farm Campsite
Pěšky Tauhara Track
6,6km 533/533m (nahoru/dolu)
6,6km 533/533m (nahoru/dolu)
Dneska se nám posouval čas. Ve tři hodiny ráno byly zase dvě. Takže oproti Česku to teď máme o deset hodin. Přes noc docela lilo, ale k ránu se nám to už umoudřilo. Vstávám po sedmé a Míšu ještě chvilku nechávám spát. Po snídani zabalíme, zkontrolujeme oblohu, jestli zas někdo neletí, přepereme pár věcí v potoce a chvilku po deváté vyrážíme směr Taupo.
U jezera Taupo si dáváme chvilku pauzičku. Takhle z blízka je ještě hezčí než z vrchu. Pár volavek nebo co je to zač tu odpočívá na kameni a kousek vedle se černé labutě a kačeny pokouší sehnat něco k jídlu. Opatrně jsem se k nim přiblížil. Kačeny hned odplavali, ale labutě naopak chtěli něco k jídlu a klidně si vyšli až na břeh. Míša ze slovy, že koušou, šla radši pryč. Tak si s nimi chvilku povídám a vysvětlím jim, že jim nic nedám. A pak už jsem šel taky, ale sežrat mě nechtěli.
 |
| jezero Taupo |
Tauhara track ke značený jako tří až tří a půl hodinový trek. Jsou to tři kilometry do kopce a pak zase zpět z kopce a je to už od pohledu pěkný krpál. Já to tipoval na hoďku a půl. Míša už od začátku remcala, že tu zbytečně ztrácíme čas a tři hodiny se dají využít jinak. Kdybych nevěděl, že teta Irma nedávno odjela, myslel bych si, že přijela. Navrhnu, že když nechce, tak může jít do auta. To mě vrátila s tím, že co pak bude dělat tři hodiny v autě. No je to prostě těžký. Ale když jsem viděl starou paní, co se právě vrátila a rodinku s malýma prckama, tak to prostě nemůže být tří hodinové peklo, ale je to prostě jen do kopce. Místy je to pravda trochu bahnité a sem tam se jde písečnýma zákopama, ale jinak pohodová cesta. Nahoře jsme nakonec za hodinu a potkáme tam kojící paní a taky partu důchodců a miliardu mravenců co se rojí.
 |
| vzhůru do kopce |
Na vrcholu se ještě prodereme křovinama na vyhlídku, a to konečně Míša ocenila, že to za to stálo. Jednak ke tu výhled na jezero Taupo, v dálce se schovávají pod mrakem sopky, ale je tu takový velmi zvláštní předěl. Na jedné straně upravené, jasně zelené a na druhé šedivé, divoké. Na to se fakt dá koukat. A pak to seběhneme dolů. Doslova. Míša se prostě rozhodla, že to za tu hodinu a půl dáme. Bohužel nás ale zdrželi lidi co šli dolů. Museli jsme si vždy počkat na správný okamžik, kdy předběhnout,abychom nikoho neohrozili. Takže jsme dole v čase jedna hodina a padesát minut. Vylezli jsme vlastně na bývalý vulkán, který byl aktivní naposledy před 60,000 lety..a to za to stálo.
 |
| výhled nás fascinoval |
Jelikož v nádrži máme benzín na posledních čtyřicet kilometrů, tak to vezmeme přes benzínku a pak do Pak'n save nakupovat. Už dáváme velký pozor co koupíme, aby nám to nezbylo a taky nevíme, kdy příjdeme o auto. Si vůbec neumíme život bez auta představit. A hlavně koupíme oběd, který máme v plánu sníst u Huka falls. Jenže cesta vede přes free kemp a původně jsme si mysleli, že se tam nedá postavit stan, ale dá. Tak se tam rovnou zastavíme a zabereme si místo. V tom má stan nespornou výhodu. Huka falls ale už nestíháme, tak se rovnou i najíme.
Na třetí hodinu máme koupené lístky do termálních lázní Wairakei Terraces - Samozřejmě se slevou, Míša se totiž dala na šetření a snaží se na každé atrakci ušetřit. Lázně jsou to vlastně tři bazény s teplotou vody od čtyřiceti stupňů do třiceti sedmy. Trochu mě překvapilo, že se tu nemusí sprchovat než do nich vlezete. Ale holt jiný kraj.. prvně vlezeme do toho nejteplejšího. A ten teda má opravdu grády. Postupně vystřídáme všechny a hned několikrát. Prostě podle toho, jak jsme se zrovna cítili. A musím uznat, že za hodinu a půl nás to pěkně unavilo.
 |
| Wairakei Terraces Spa |
 |
| už si to rochníme v horké vodě |
Řádně odmočení jsme se vydali na Huka falls. Není to žádný velký vodopád, je to spíš valící se divoká voda roklí. Je to úžasný pohled. Proteče tu 200 000 litrů vody za sekundu. A okousek dál je už hladina klidná, jako by se nic nedělo. Obešli jsme několik vyhlídek a z každé to bylo úplně super. Moc škoda, že nám tu vyhrožují, že v šest zavřou bránu na parkoviště a kdo to nestihne, platí třicet dolarů. Jinak bychom se na to koukali snad ještě teď.
 |
| hromada vody..to se nám líbí, hned si říkáme kdy by to slo jet kanoi :) |
 |
| Huka Falls |
Slunce už zapadá chvíli po šesté. Posunem času nám ukradli hodinu světla, takže se vracíme do kempu a ještě se jdeme projít k řece. Vypadá to tu divoce, krásně a opravdu čistě, ale rozhodně bych neřekl, že se to o kilometr dál změní v zuřící bestii. Jeden kemprvan tu parkuje na zákazu. Vždycky se aspoň jeden najde. Ale bohužel pro něj, v šest přijelo auto sekurity a vyhodil je. A pak zamkl bránu. Podobná té, která je i u Huka falls. Tak aspoň víme proč to dělají. Prostě jim tam přes noc spali lidi i přes zákaz a tak to začali zamykat. Otázka je, proč tolik vadí, kde lidi spí, když je tam záchod. Předpokládám, že i to má něco společného s nepořádnými lidmi.
 |
| okolí kempíku - kvetou tady divoce jiřiny..no jo, podzim |
A pak už jen uvařit, zabydlit se a hurá spát. Horká voda nás fakt unavila. Míša vyzkouší tojtojku a v sedm jde do spacáku.
Žádné komentáře:
Okomentovat