Den dvoustý sedmdesátý čtvrtý 11.4.2023
Z Otamure Bay (Whananaki) Campsite do Glinks Gully Camping Park
Autem 249,8km z Otamure Bay (Whananaki) Campsite do Glinks Gully Camping Park
Vstávám před svítáním. Venku padla rosa tak velká, že je to na plavky. Bohužel je i docela zima. Je zajímavé, že přes noc bylo opravdu vedro a k rozbřesku se vždy děsně ochladí. Dojdu zkontrolovat pláž. Východ slunce se opět odehrává za kopečkem, ale i tak je to hezké, takové uklidňující. Člověk by se na moře mohl koukat opravdu dlouho. Když dostatečně promrznu, tak se vrátím do vyhřátého spacáku. Náš stan je v obležení ptactva. By mě zajímalo, co tu mají tak lákavého. A už vím. Oni se tu rojí mravenci a vůbec jsme stan postavili na mraveništi. Ale dovnitř nám nelezou.
 |
| spaní v Otamure Bay s krásným okolo sebe |
Když vstáváme spolu s Míšou, je venku stále mokro, ale už se zase oteplilo. Snídani zvládáme udělat a sníst venku na lavičce. Před odjezdem se jde Míša také podívat na pláž. Já zatím dobalím věci. Míša vymyslela na dnes docela dlouhou trasu, ale uvidíme co stihneme. Když tak budeme škrtat. Ono ani to počasí nevypadá nejlépe.
První zastávkou je opět nejdelší pěší most, ale tentokrát je příliv, tak to opět vypadá jinak. Tentokrát je tu i dost rušno a našli jsme tu i strom, co je podobný tomu ve Wanace. Taky chvíli ve vodě a chvíli na souši. Zajímalo by mě, jaký tu byl východ slunce. Ale na to jsme tu chvíli pozdě.
 |
| nejdelší za přílivu |
Pokračujeme do městečka Kawakawa. Jdeme po stopách Hundertwassera. Podle jeho návrhu se tu zbudovali záchody. A jsou zdarma, veřejnosti přístupné. A je jich tu víc, ale objevujeme je postupně, podle toho jak nám déšť dovolí.
 |
| první záchody s knihovnou |
 |
| druhé záchodky |
Taky je tu knihovna a tedy wifi. A tak tu řešíme daňové přiznání. Je to opravdový boj. Lidi, co to vymýšleli, by opravdu potřebovali za uši. Když nevíme, co kam vyplnit, tak tu máte vysvětlivku, která je vám úplně k ničemu, protože je to nelidsky napsané. No, nějak to vyplníme. Taky máme problém s přikládáním příloh, ale i to se nějak podaří. Buďme vůbec rádi, že to jde přes mobil. A kdyžtak nám to omlátí o hlavu, dají pokutu a zavřou na sto let do vězení. No a nebo budou chtít doplnění nebo upřesnění. Zatím byly na mě vždy paní z FÚ moc hodné, takže to nebude tak zlé.
Daně nás dost zdrželi. Nebylo to na pět minut, jak jsme doufali. Do toho nám tu krásně leje s přestávkama. Už nemáme tolik času, takže trochu přeplánováváme. Jedeme se podívat na Koutu Boulders. Což jsou na pláži kameny ve tvaru koule. Už jsme něco podobného viděli na jižním ostrově. Máme zrovna příliv, tak tu máme trošičku mokro, chvíli jsme se i báli, že nic neuvidíme, ale je to paráda. Čekali tu na nás. A i výhledy jsou díky mrakům moc zajímavé. Chvíli tu blbneme jak malé děti, ale začíná zase krápat a taky se sem ženou další návštěvníci. Je tedy čas zmizet.
 |
| Koutu bolders |
Zastavujeme se v Opononi u mola, je tu hezký výhled na protější břeh a písečnou dunu. V roce 1955 a 56 tu měli přátelského delfína, co si tu plaval s lidma a doprovázel lodě. Lidi si jej oblíbili stejně jako on je. Ale bohužel poté umřel. A tak tu na jeho památku mají aspoň sochu. Taky bych chtěl potkat takového delfína.
 |
| Opononi |
Popojedeme kousek dál a necháme se zlákat cedulí "lookout". Mysleli jsme si, že to bude jen rychlá zastávka s výhledem na dunu, ale byla to moc hezká dvacetiminutová procházka. Měl tu být i maják, ale asi jej někdo ukradl. Výhledy na moře, dunu a skaliska s mraky jsou prostě úchvatné. Když nic, tak pro toto, to stálo za to sem jet.
 |
| výhled na duny a divoké pobřeží |
Další zastávkou. V podstaté taková povinnost na Northlandu je Tane Mahuta, což je největší strom co tu mají. Ale kdo by to byl řekl, že i ke stromu, tu udělají otevírací dobu a mají jen do pěti. Přišli jsme o tři minuty pozdě. A nejsme zdaleka sami. Sjede se tu dobrých dvacet lidí, za tu malou chvilku. Škoda. Tak nás holt strom neuvidí.
 |
| ze stromu, jen cedulka |
Do kempu to máme ještě šedesát kilometrů. Cesta se začala hodně klikatit a do toho začala padat obloha. Stěrače chvílema nestíhali stírat. Jedeme opravdu pomalu, ale jedeme. Nerad bych, aby do nás ze zadu někdo narazil. A vhodné místo na zaparkování jsem nenašel. Přežili jsme to ve zdraví. Když největší déšť přešel, mohla Míša pozorovat i západ slunce za mraky. Věřím, že to musel být nádherný pohled, na ten krvavý kruh světla, co se snaží prosvítit mraky. Na posledních deset kilometrů nám už přestává pršet úplně. Do kempu ale vede kousek gravelka, takže naše radost, že máme umyté auto dlouho nevydržela.
Kemp je to malý, zastrčený. A jsme tu jen dvě auta. Bookovat se to muselo online. Prakticky i platit, ale to jsme nedokázali udělat, protože jsme nevěděli jak. Míša si to ještě ověřuje a pak zaplatíme prostě na místě. Pod stříškou v kuchyňce si uděláme večeři a Míša mi udělá kakaíčko. Ve stanu se pak pokouším dopsat příběh, ale vyčerpáním usínám. Probouzím se po desáté večer. Míša si ještě čte a já tomu dávám druhý pokus. A ani tak neuspěju. Usínám znovu, tentokrát už usíná i Míša.
Žádné komentáře:
Okomentovat