Den dvoustý sedmdesátý pátý - učíme se jak se povlíkají peřiny na Zélandu

Den dvoustý sedmdesátý pátý 12.4.2023

Z Glinks Gully Camping Park do 17 Albert hostel (Auckland)

Autem 218,6km z Glinks Gully Camping Park do 17 Albert hostel (Auckland)

https://mapy.cz/s/kematujeco

Příběh se mě povede dopsat až ráno. Je zamračeno, takže svítání mě tentokrát nenaláká. Vstáváme v osm. Soused už je hodinu a půl vzhůru a zatím stihl jen snídani. Jsem si myslel, podle hlomozu, že už je připraven k odjezdu a ono prd. I stan má pořád postavený. Neleníme a jdeme taky na snídani. Když máme uvaříno a zrovna si chci vyčistit zuby, tak příjde soused a chce si povídat. A tak zabředneme v rozhovoru o všem možném. Dozvěděli jsme se, že je to Švýcar a zrovna skončil výcvik v armádě a teď je tu. Měsíc byl v Aucklandu, kde má kamarády a jeden jej zapojil do komunity a tak poznal mnoho lidí z různých částí světa. A teď se konečně vydal cestovat. A má měsíc na sever a měsíc na jih. No nevybral si podle mě nejlepší počasí. No a pak nám začalo pršet. To rozhovor utlo, protože jsme nechali otevřený stan aby proschnul. Rychle jej balíme, ale pozdě. Je komplet durch.

Dobalíme a vyjedeme na cestu. Dneska nic převratného. Máme být v Aucklandu mezi jednou a druhou. Prvně zastavujeme v Countdownu, kde nakoupíme tofu a zbytek pak dokoupíme až v Pak'nSave v Aucklandu. Cesta ubíhá pomalu. Sem tam prší, sem tam zácpa. Dostat se do Pak'nSave pak už byla opravdová výza. Dotankovali jsme u benzínky Gull, která měla dnes akci na benzín, takže to stálo rozumné peníze a pak už za Davidem. Máme sice adresu, ale navigace nás vede do prostřed areálu a nikde na mapě není řádný vjezd. Takže to úplně netrefíme a zoufale voláme Davida o pomoc. Nakonec si pro nás musí dojet.

Známý symbol Aucklandu - Sky Tower

David nás odveze kousek od hostelu. Samozřejmě při vykládce musí lejt jak sviňa, abychom si to trochu užili. Dojdeme ke správné budově, ale nikde není napsáno nic o hostelu. Paní ve vedlejší budově mě poradí, ale Míša trvá na tom, že to tu nebude. Shazujeme batohy a krabici u výtahu a jedu sám do devátého patra, kde potkávám staršího, akčního, asi Japonce. Je to s ním těžké. Nejsem Míša, ale nakonec se domluvíme, že jsme prostě dva a já jsem ten druhý a že tu jsme prostě správně. A pak mi to vše ukáže. A pořád říká, že je to easy a simple.

Dojedu pro Míšu a jdeme se ubytovat. První věc co udělám je, že vyndávám stan a nechávám jej aspoň trochu vysušit. A vůbec zabordelíme celý malý pokojík a častečně přebalíme. Určitě s sebou nechceme tahat velkou krabici, takže snaha je narvat vše do batohů a něco málo, hlavně křehké jídlo, do příruční tašky.

Uvaříme večeři a než se k ní dostaneme, volá Honza s Kačkou. Jsou zase u Christchurchu a už jim není v noci v dodávce nejtepleji. Opět propagují aplikaci na hlídání zvířat, ale nám se přes ní nedaří nikde, nic, najít. Voláme si asi dvě a půl hodiny. Míša chtěla původně vyrazit na večer do města, ale teď už   je opravdu pozdě, takže už jen teplá sprcha a takřka po třech měsících zalézt do postele. Zítra nás čeká brzské vstávání. Ale povídání to bylo skvělé.

poprvé v hostelu na NZ - místo povlečení dostanete prostěradlo, kterým se přikryjete a pak na sebe hodíte peřinu..hm..