Den třístý čtyřicátý pátý - den pro zmiji, kdy opět neumřeme hlady

Den třístý čtyřicátý pátý 21.6.2023

Ze sedla Priehyba do Turistická ubytovňa u Frajta (Telgart)

Pěšky ze sedla Priehyba do Turistická ubytovňa u Frajta (Telgárt)
20,9km 1276/1594 (nahoru/dolu)
https://mapy.cz/s/pusepejuce

Tak nakonec jsme se moc nekutáleli. Jednou, možná dvakrát, když se člověk otočil na bok, tak sjel kam nechtěl, ale jinak krásná, bezstarostná noc. Dokonce bylo jasno a byla vidět i mléčná dráha. Ráno všechno z pod tarpu vytaháme do přístřešku a necháme jej sušit. Je zas celý mokrý od rosy. Kolem nás vede taková úzká asfaltka a hned v šest projela první dodávka. Za půl hoďky druhá. Z poza okýnek na nás nevěřícně zírali. Ale z druhého auta aspoň zamávali. Lidi tu fakt vstávaj brzo. Je chvíli po šesté a oni se tu už couraj autama. V podstatě si vychrapujeme na "pražáky".

poslední ráno v Tatrách

Posnídáme, pobalíme a převlečeme se do krásných nesmradlavých košil. Jsme moc rádi, že nám do rána uschly. Tarp takové štěstí nemá a končí zavěšený na báglu, aby doschl. Vyrážíme na cestu a netrvá dlouho a Míša mi začíná utíkat. Noha už moc nebolí, tak proč jdu tak pomalu? Nevím, asi nemám den. Vleču se seč síly stačí, ještě že na mě tu a tam počká, jinak bych zemřel žízní. Samozřejmě jdeme do děsného krpálu a lidi co spali v útulně Andrejcova, to zas maj dolů. Není tak divu, že za chvilku kolem nás sviští jak o závod. Jen jedna slečna s námi ztratí slovo. Dá nám tip na ubytko v Telgártu a zároveň, že jediný rozumný podnik má dnes zavříno. Byla s námi rychle hotová. Sotva jsme stihli poděkovat.

výhledy na Vysoké Tatry

Před Velkou Vápenicou je moc hezké vyhlídkové místo. Chvíli se tam zdržíme a rovnou se nastříkáme proti klíšťatům a namažem proti sluníčku. Kam ten svět spěje.. A pak už pelášíme dál. Zas je to takové vlnité. Ještě pořád míjíme lidi, co jdou z útulny. Evidentně si někteří dali ranní pivíčko nebo pálenku, by mě to zabilo takhle po ránu. Ještě před útulnou Andrejcová je na mapě útulna Pod Košariskami. Ze zvědavosti to jdu prozkoumat. Je to stará bouda, střecha trochu děravá a uvnitř trochu nepořádek. V nouzi by už asi taky moc neposloužila, ale je to na hezkém místě. Škoda, že se o to nikdo nestará. Kousek je i pramínek, ale k němu už nejdu.

neudržovaná útulna

Útulna Andrejcová je asi půl kilometru odtud. Je to hezká, udržovaná chatka se správcem. Pomocník tu zrovna seká trávu. Všude letní lehátka, za chatou postavené stany na pronájem. Tady jedou business ve velkým. Ale na nás si nic nevezmou. My si jdeme jen pro vodu. U studánky potkáváme dvě malá koťátka. Jsou děsně roztomilá a hravá. Chvíli se jim pověnujeme, ale pak už vyrážíme dál. Obchod v Telgártu nemá otevříno celou věčnost. Každopádně jsme moc rádi, že jsme tu nespali.

jediné plus na Andrejcová jsou koťátka

Asi nejhorší na kopcích je, že než je vyjdete, tak vidíte, kam jdete. A když stojíte na jednom a koukáte na druhý o dost vyšší a mezi vámi je průsmyk, do kterého teprve musíte sejít, tak je vám až mdlo. Ale to jsou prostě hory, takže zase hurá dolů a nahoru. To je to co milujeme. Člověk si pak víc užívá vrcholu a výhledů.

Bartošová s obědem

Prostrední Hoľa se svišti

Na vrcholu Bártková se najíme a jak říká cedule, vzdáváme úctu naším předkům. Kdyby jich nebylo, tak bychom tu opravdu nemohli být. Slunce ještě pořád svítí, ale mraky kolem dávají tušit, že v okolí prší a hromy napovídají, že jsou v blízkosti i bouřky. Moc se tak nezdržujeme a jdeme co nám nohy stačí. Přecházíme jeden vrchol za druhým. Pomalu a jistě se loučíme s Nízkými Tatrami. Při výstupu na Střednů hoľu potkáme dva sympatické kluky. Trochu se s nimi zakecáme, a to se nám stává osudným. Déšť nás dohnal. Chvíli jej ignorujeme, ale nakonec přeci jen raději nandáváme nepromokavé věci. Pro ty mé je to první zkouška.

Nakonec toho na nás zas tolik nespadlo a jak docházíme na Královu hoľu přestává úplně. Potkáváme tu dva kluky, kteří se schovali před deštěm do nouzové místnosti v místním vysílači. Zrovna přemýšlí jestli vyrazit nebo ne. Podle mraků to vypadá dobře. Sami jdeme nouzovou místnost prozkoumat. A je to pěknej ekl. Je vidět, že se to nepoužívá jako nouzovka, ale jak chce a každý tam nechá po sobě bordel. Nedivíme se tak upozornění, že když tam bude bordel, tak místnost nadobro zavřou. Jenže lidem je to fuk. Většina je tu poprvé a naposledy. Takže se chovaj jak prasata. No a taky tu není záchod. Radši se po okolí nebudu ani moc rozhlížet.

Bouřemi na Královu Hoľu

Věci zase sundáme a jdeme dál. Teď nás čeká celkem drastický sešup. Prvně to vypadá na fajn cestu, ale jak projdeme pod zábradlím u rozbité silnice, končí sranda. Cestu nám zatarasí zmije v obranném postavení. Odplazí se až když o ni ztratíme zájem. Ale konečně mám aspoň fotku. Míša pak potká ještě jednu, tentokrát pořádnou dospěláckou. Já o ni bohužel přišel neb jsem se zdržel focením okolí.

No a pak začne opravdu těžká část sešupu dolů. Jak tu všude pršelo, tak kamenitá cesta se stala potokem. Je to dost nepříjemné a namahavé na nohy. Míše se na jednom místě noha podvrkne a od té doby je to pro ni utrpení. Já na tom nejsem o moc líp. Taky mě tu začala zlobit nožička. V půlce musíme zas navléci nepromokavé věci, a o to víc je to nepříjemné. Už nám zbývá kousek. Jsme na Dolné Pasienky. Je tu voda a jsou tu i místa na spaní. Dělám návrh, ale Míša to prý radši dopajdá. A dopajdala.

sešup dolů hlídají zmije a zmijky

Jsme v Telgártu. Naše kroky směřují do obchodu Coop. Je to pultový prodej, takže to bude sranda. Před náma je jedna paní ale pouštíme ještě jednu, jde si koupit jen cigarety. A pak jsme tu na paní prodavačku sami. Vůbec se neusměje. Jen striktně, co to bude, něco dalšího ? A ono je těžké říci co chceme, když nevíme co mají, takže říkáme své představy a paní něco vykouzlí. Než skončíme, tak je krám plný k prasknutí. Ale v podstatě máme vše co potřebujeme. Jen to bude trochu těžší než jsme čekali.

Vyšli jsme ven a voláme paní, na kterou nám dal číslo Zlíňák. Je to majitelka Turistické ubytovňi u Frajta. Mají volno a dostali jsme instrukce kam se máme vydat a odkud zavolat. Budovu ubytovny jsme našli až na druhý pokus. Stojíme před brankou a voláme o další instrukce. Paní to tu má hustě pod kamerama a každý náš krok vidí. Navádí mě pro klíče a pak do pokoje číslo jedna. Máme pětilůžák, tak uvidíme jestli někdo přijde. Vedle v pokoji je mladík a starší pán a ve druhém patře jsou dělňasové. Je to tu celkem hezké, ale v porovnání s penzionem Katka, který byl dražší o tři eura, nic moc.

potokem i polomem do potravin

Letíme ještě do druhého coopu, ano jsou tu dva a asi sto metrů od sebe, že by něco k večeři, když máme vybavenou kuchyňku. Bohužel zavřeli dřív než měli. Tak nic. Ale aspoň jsme našli v kuchyňce erární rejži, tak i tak bude změna. Nakoupené věci přepytlíkujeme do našich pytlíků, ať máme na cestě co nejméně odpadů a u toho si povídáme s mlaďochem. Je to takovej ten typ velkého slušňáka. Pořád mi vyká a to mě znervózňuje. Starému pánovi je přes sedmdesát a jeho žena s ním v jedna sedmdesáti odmítla už jít. Jinak spolu chodilu kde se dalo. S mladíkem se seznámil třetí den na cestě a od té doby jdou spolu. Respektive se vždy potkají na noc. Starý pán vstává brzo a jde pomalu, mladý pán pozdě, ale jde rychle. A evidentně jim to vyhovuje.

U večeře nás přišla skasírovat paní domácí. A pak jdeme odpočívat. Venku zuří bouřka. V jedenáct si Míša vzpomněla, že nechala venku boty vysušit a vysmrádnout. Tak je má moc pěkně umyté. Ale chybí jedna vložka. Na štěstí se našla pod schodama. Boty hezky vysteleme papírovýma ubrouskama a třeba trochu vyschnou. Ono je to stejně asi jedno. Bude mokro, tak budou stejně hned mokré. Jde tedy jen o ten první pocit. Popravdě, ten je fakt důležitej, takže i já bych sušil.

naše ubytovňa

Je dvanáct hodin. Konečně jsem dohnal všechny resty a příběhy jsou dopsány a můžu jít také spát. Míša už se chvíli snaží usnout. Trochu nás oba zlobí kotník z toho posledního sešupu, tak doufáme, že to bude zítra v pohodě.