Den třístý čtyřicátý šestý - jahodové nebe

Den třístý čtyřicátý šestý 22.6.2023

Z Turistická ubytovňa u Frajta (Telgart) do Útulňa Gálová

Pěšky z Turistická ubytovňa u Frajta (Telgárt) do Útulňa Gálová
33,3km 1399/1149 (nahoru/dolu)

https://mapy.cz/s/fulaholuba

V noci byla bouřka a pršelo. Ráno po tom ale není ani památky. O půl páté se někdo štrachal ven. Myslel jsem si, že starý pán, ale asi to byli dělníci. Starý pán odcházel až v sedm, když jsem šel do krámku nakoupit na snídani. Dnes máme míchaná vajíčka s čerstvým rohlíkem. Nákup byl docela boj. Paní za pultem příjemná jak osina v zadku. Do toho tam byl jakýsi róm, co si pořád na něco stěžoval, a že ho kdosi napadl. Ale nebylo mu moc rozumět. Za lístek z vracených lahví kupoval malé lahvičky vodky. Chtěl dvě, ale měl jen na jednu. Takže problém. Byl jsem rád, že od tama odcházím. Míša už je na nohách, když se vrátím. Spí jen mladej kluk. Popytlíkujeme se a před devátou jsme ready vyrazit. Klučina si došel na záchod a šel spát dál.

kávička po ránu potěší 

Pořád nás zlobí nožičky, ale návrh zůstat byl zamítnut všemi hlasy. První kilometry jsou po silnici, ale aspoň jsme viděli místní viadukt a navštívili pramen Hrona. Občas bylo nepříjemné, když kolem projížděl kamión, ale naštěstí nikdy neměli nikoho v protisměru, tak vjeli, a třeba i přes dvojitou plnou čáru, do protisměru. Jen jednou u aut se stalo, že se u nás míjeli, a to nás pan řidič mile překvapil, že razantě přibrzdil, byť měl za sebou další auta. Ale i přes tuto ohleduplnost jsme byli rádi, že silnici opouštíme.

Technické zajímavosti Telgartu - tunel, viadukt, prameň Hrona

Slunce nám svítí na cestu, ale vedle nás a za námi je takový velký černý mrak. Tak si schválně tipněte jestli a jak moc jsme zmokli. Cesta je nenáročná. Jdeme do pozvolného kopce. Opět jsme upozorňováni na medvědy. Ale zas to bude jen klamavá reklama. Před Čuntavou nacházíme takovou starší útulnu s novou střechou. Škoda že je tu jen hliněná podlaha, ale v nouzi by se to hodilo. Na mapách je vyznačena jen jako turistický přístřešek. Za to u dalšího rozcestí Stará Čuntava, kde má být útulna, je normální soukromý baráček a pořádně zamčený. Majitel musí být nadšený, že mu tam chodí turisti.

Procházíme pod kopcem Ondrejisko a Stará Prť. Nikomu se ale nechce prodírat vysokou trávou nahoru a dnes máme dlouhou cestu. U Staré Prťe mají krásný přístřešek a má i půdičku na přespání. To na rozcestí Pod Hanesovou I je ten samý přístřešek, ale na půdičku se pozapomnělo. Je to škoda. Ale nám dnes stačí, že si máme na co sednout a kde poobědvat.

Pod Ondrejiskem

Když vyrážíme na další cestu, temný mrak se dostává nad nás. Neujdeme ani deset metrů a začne krápat. Zlý sýčkové radí se vrátit a obléci se do deště, ale my pokračujeme dál. Tomu určitě utečeme. A utekli ! Zas začalo pražit slunce až to začalo být nepříjemné, ale jinak je to tu moc pěkné. Je to doslova ráj, Slovenský ráj - dnes jdeme část cesty po jeho jižním okraji.

U chaty Gábel je studánka, kde potřebujeme dobrat vodu. Zrovna to tu má pronajaté parta kluků a grilují a popíjí. Nabídli nám pivko, ale pro tentokrát odmítáme. To by nás v tomhle vedru zabilo a museli bychom tu zůstat. Jeden z nich už SNP prošel, tak asi proto je tak vstřícný. Někteří vypadají, že se zrovna probudili a mají kocovinku. Věříme, že se tu musí fajnově pařit. Chata na samotě a překrásné okolí. I rybníček s rybama tu mají.

V dáli nad stromy se leskne střecha domu. Co by tam ale dělala? Nedává nám to smysl. Cesta nás k ní zavede a naše zvědavost je ukojena. Není to střecha. Je to bilboard, jen na něm není žádná reklama. To značí, že tu je silnice. A opravdu je, prvně jednu jen krosneme, ale po chvíli se dostáváme na velkou křižovatku. Naštěstí i tady se jen trochu zamotáme, abychom silnici rychle opustili. V nohách máme přes dvacet kilometrů, tak sebou na chvíli plácneme na zem a odpočineme si. Je takové vedro, že se nám roztekla i čokoláda. To se nám ještě nestalo. Máme jich pět pohromadě v jednom obalu, teda teď už vlastně jen jednu.

tady je chlupatá akorát housenka

Kromě nepřeberného množství hmyzu a kvetoucích kytiček, koní a krav máme dnes i první vzácný objev. Zralá jahoda lesní v množství větším než malé. Začíná to samozřejmě nevinně dvěma jahodama, za chvilku už to do sebe ládujeme ve velkém. Napadlo nás, že bychom nasbírali do krabičky na snídani, ale na to jsme si ještě chvíli počkali, až když jsme byli plní. Je to nejnáročnější úsek celé cesty. Kilometr za hodinu s takovou se nikam nedostaneme. Nevadí, sbíráme dál. Na štěstí vstupujeme do lesa, kde je sběr lesních plodů zakázán, to aby zbylo pro medvědy. A od té doby jsme žádné nepotkali. Našli jsme jen jednu obrovskou houbu.

Dostáváme se do post apo části. Stromy jsou vykácené nebo polámané. Vypadá to děsivě a přitom krásně. Lehce stoupáme po úbočí kopce. Máme to ještě pořád daleko a cesta je hodně točitá. A přitom je cíl kousek přes kopec. Nabíráme vodu z potoka u jehož pramene se dnes budeme mýt. Cesta se začíná vléct. V nohách třicet kilometrů na slunci a přání už je jen jediné. Být už v cíli ve stínu.

pastva

Poslední metry byl boj, ale zvládli jsme to. Dorazili jsme do vyhlášené útulny Gálova. A opravdu to tu vypadá moc pěkně. Hezké venkovní posezení a pěkná, čistá, luxusně zařízená chata. Jen škoda, že není o trochu širší, vyspalo by se v ní víc lidí. Teď je to pro osm, přičemž vždy dva musí ležet vedle sebe a když ten u stěny chce ven, musí přelézt toho druhého. Ale to je asi tak jediné, co by se dalo vytknout. Mají tu i samoobsluhu. Pivo, birell, nějaké polívky, čaj, kávu a jiné drobnosti. Co si vezmete, zaplatíte do kasičky. My to rozjíždíme v birellech. Přišli opravdu vhod. Jsme děsně vyprahlí.

Už když jsme přicházeli, tak byl vidět bágl. Nejsme tu sami. Je zabraná postel v patře, ale nikde nikdo. Asi si odskočil pro vodu a do přírodní sprchy. Má to být asi deset minut odtud. Zabereme si postel dole a já vyrazím pro vodu. Míša si potřebuje odpočinout. Přiznala, že ji od rána bolela nožička a bolest dokáže pěkně vyčerpat. Klučinu potkávám už cestou. Vrací se ze sprchy, omotán jen ručníkem a v žabkách klopítá cestou plnou klacků a kamenů. Jen zběžně prohodíme pár slov, ve sprše trochu vymrzl. Dozvídám se, že jsou čtyři a pes. Jen on byl trochu rychlejší. Dojdu pro vodu a zkontroluji jak vypadá sprcha. No to bude lábuž. Potok je sveden do dřevěného koryta a pod vyústěním je krytá dřevěná plošina, kam si stoupnete a voda se na vás valí.  Jen přístup je trošičku bahnitý.

koníčci u Prtě

Míša si s klučinou povídají. Jmenuje se Tomáš a jde celé SNP. Část jde s kamarády. Je moc fajn. Míša si už odpočinula, tak se balíme do sprchy. V tom příjdou první dva z Tomových kamarádů. Je to pár Simona a René. Chtěli by taky do sprchy, tak my jdeme ať na ně zbyde ještě trochu slunce. Voda je fakt ledová, ale po tom pařáku dost příjemné. Míša se neodváží do sprchy a já popravdě taky jen tak na krajíček. Zkoušel jsem do toho ledového proudu dát nohu, ale začala rychle modrat. Míša se stihla obléci, ale já byl úplně nahý, když dorazil poslední, čtvrtý klučina se psem. Rovnou došel k nám se slovy, že je mu nahota fuk. A taky že je. Nám nahota také nevadí, ale z ohleduplnosti k ostatním, kteří můžou být choulostiví, bych sem takhle nevtrhl. Nabral vodu pro psa, svlékl se a šel se umýt. Pes je menší a hrozně milý. Ale kousla ho užovka, tak je z toho celý hotový. Obléknu se, rozloučíme a jdeme na chatu.

cestou na Gálovou

Když se vracíme, zrovna odjíždí majitel. Má moc pěknou terénní motorku. Postupně se tu slezeme všichni. Čtveřice je dost nesourodá, ale jsou to moc fajn lidi. Dá se s nimi povídat a jsou slušní. A Dobi je miláček, samozřejmě. Poprvé vaříme rýžové nudle. Zkoušíme zalít horkou vodou, ale pomohlo až když jsme to dolili a na dali do spacáku. Trvá to ale dlouho. Když se konečně dostáváme k jídlu, máme řádný hlad. Musíme to lépe vymakat. U večeře si dáváme různé tipy a probíráme kde co.

Všichni jsou dost unavení, takže se nasáčkujeme do chaty a během chvíle jdou všichni spát.