Den třístý padesátý první 27.6.2023
Z Kráľova studňa (Kysak) do Historical apartments V18 (Košice)
Vlakem z Kysak do Košic žst.
Včera jsem usnul na to tata. Podstatně dřív než Míša, která se snažila dočíst detektivku. Kdo je vrahem se nedočetla. Poslední kapitoli jí totiž chybí a neví proč. To naštve. Místo, které jsme si vybrali se ukázalo o dost křivější a nakloněnější než zprvu vypadalo. Nevím kam jsme dali oči, ale nakonec se člověk uvelebil a občas poposunul nahoru. Ráno jsem se probudil už po čtvrté hodině. Je to dřina spát dlouho. Zkouším se chvíli převalovat, ale usnu až když začne lejt. Trochu mě déšť překvapil, ve čtyři bych si déšť netipl. Ale zvuk dopadajících kapek na tarp je opravdu uklidňující, i když to znamená, že jej zase potáhnu mokrý. Vstáváme nakonec v sedm, když déšť ustal a už na nás padají jen kapky ze stromu.
 |
| cesta z lesa |
Na snídani a balení se postupně přesouváme pod přístřešek. Je to pohodlnější než se krčit pod tarpem, ale trochu chybí vyhřátý spacák. Na štěstí se rychle otepluje. Posnídáme, pobalíme a beze spěchu v devět vyrážíme. Ujdeme první tři kilometry k přístřešku v sedle pod Vysokým vrchom. Z něj na nás vybafne klučina. Moc se nám takhle po ránu povídat nechtělo, ale nakonec nás rozpovídal. Pokecali jsme o cestě SNP, ale i o světě a o našich zážitcích. Trochu se obával medvědů, původně šel s parťákem, ale toho to nebavilo, tak zůstal sám. Jako vždy, povzbudili jsme ho a zásobili mnoha radami. Jestli ho sežere medvěd, tak je jasné, že se jimi neřídil. Zdrželi jsme se takřka hodinu.
Ujdeme další kilometr a potkáme dvě paní a jednoho klučinu. Říkali jsme si turisti a ono prd. Přišli se projít a popovídat si s lidmi co chodí SNP. Jsou z rádia. Udělají s námi krátký nahrávaný rozhovor, udělají si s námi fotku a pak si dlouze normálně povídáme. Určitě z nás budou celebrity, jen nevíme z jakého jsou rádia ani kde že bude fotka. A taky jsme jim zapomněli prodat náš blog a říct naše jména. No prostě jsme to zase prokaučovali.
Pak už nás lidi nechají být. Míše se jde moc zle, nadělala si puchýře a popravdě, nevíme z čeho a jak. Po tolika tisících kilometrech to snad není ani možné, ale jak se ukazuje, tak je. Na štěstí to dnes nemáme daleko. Chvíli jdeme ještě do kopce, ale pak už je to fičák dolů. Značka nás občas zavede z velké cesty jen, aby se na ni zas vrátila. Zastavíme se na Jánošíkové vyhlídce, ať vidíme co nás čeká. A za chvilku zas valíme.
 |
| Jánošíkova vyhlídka |
V Kysaku navštívíme místní obchůdek a koupíme si pořádný oběd. No jako že rohlíky se sýrem, k tomu naši vege pomazánku, kterou Míša objevila v batohu, nějaké to sladké pečivo, sojový suk, kaštánky v čokoládě a pomelový birell. Byl tu s námi i jeden snpéčkař, ale byl zabrán do nákupu a pak zabral jinou lavičku než my. Z dálky vypadal v pohodě, dost elegantně a příliš čistě. Když jsem byl vracet plechovky, které jsou zálohované a dostak jsem lísteček, který nemůžu vyměnit za peníze, ale musím něco koupit, tak jsem jej potkal znovu v obchodě. My už nic nepotřebujeme, tak jsem se rozhodl mu lísteček darovat a seznal jsem, že je úplně hotovej. Připadalo mi to jako takový ten stav, když jdete celý den na sluníčku.
 |
| Hostina v Kysaku |
Na nádraží už je to jen kousek. U okýnka koupíme lístek a jen co dojdeme na nástupiště už nasedáme. Do Košic to jsou tři stanice, takže rychlovka. Když vylézáme, tak děsně leje. Zamíříme do Dmka koupit čokolády a čaj. Déšť se zatím trochu umoudřil a tak razíme na ubytko. Netrvalo dlouho a musíme si dát na batohy pláštěnky a vzít si bundy, jinak bychom byli durch. Projdeme centrem a jsme v cíli.
Apartmán je takový malý. Jeden pokoj s postelí, gaučem a kuchyňkou a k tomu sprcha se záchodem. Na jednu noc dobré. Míša se jde osprchovat a málem to tu celé vytopí. Odtok zrovna dvakrát nefunguje. A já jdu nakoupit do Lídlu.
 |
| Košice v dešti |
Lídl byla chyba. Je to tam chaotické, uličky těsné, spoustu lidí, a kde nejsou lidi, tak je připravené zboží na doplnění. Několikrát měním plán co koupit, protože vždycky něco nemají. Je to vysilující. Prošel jsem to asi stokrát než jsem vymyslel správný setup. Venku zase začalo lejt, ale nevadí. Lepší než obchoďák. Než dojdu, přestane a ještě stihnu okapat. Vysílen předávám nákup a upadám na gauč. Teď je to na Míše, udělat z toho co jsem donesl, něco dobrého. A povedlo se. Měli jsme obžerství a ještě zbylo na ráno.
A pak už se jen válíme. Dokoukáváme detektivní příběhy prvního oddělení a jsme rádi, že jsme rádi.
Do konce cesty SNP nám zbývá necelých 140 km..a co potom? Pokud počasí dovolí dojdeme okruhem zpět do Košic, a cestu si tak prodloužíme o 100km. Uvidíme, teď je čas odpočívat.
Žádné komentáře:
Okomentovat