Den třístý padesátý druhý až sedmý - poslední intermezzo

Den třístý padesátý druhý až sedmý 28.6.2023 - 3.7.2023

Z Historical apartments V18 (Košice) do Kysak přes Prahu,Bruntál a Brno

https://mapy.cz/s/duvojurofo

Ráno jsme vstali, udělali si míchaná vajíčka s bramborama, pobalili a Míša v dlouhé chvilce pustila aktualizaci telefonu. No jenže to nám pak nemůže řidič zavolat, že je už tu. A aktualizace trvá dlouho. Takže se prdelíme ven. Aktualizace skončila a hle, je tu zpráva od řidiče, že místo třičtvrtě na osm nás vyzvedne až v osm deset. Takže se zase pytlíkujeme do apartmánu. Řidič je mladej kluk, kolem třicítky. Jede do Vranova nad Dyjí fotit svatbu. Tentokrát je řada na Míše, aby jej bavila a zhostila se toho na jedničku s hvězdičkou. Máme i nového fanouška.

Cesta ubíhá rychle. Párkrát jsme zastavili na benzínce, poobědvali a o půl třetí jsme v  Brně, kde přesedneme na Flix bus a hurá do Prahy. U Klárky, kde opět přespáváme, jsme po sedmé hodině, kde na nás čekají špenátové lasagne a peče se makovec. Spát se jde až hluboce po jedenácté. Povídáme a plánujeme Klárčinu první samostatnou cestu na hory. Moc jí držíme palce. A taky vybíjíme komáry, je jich tu víc než v lese a stejně se nám to vybít nepovedlo.

Ke snídani makovec s jogurtem je moc zajímavá obměna. Při odchodu z baráku zjišťujeme, že se u vstupních dveří protáčí klika. Zkoušíme všechno možné - ven se tudy nedostaneme! Jdeme tedy zkusit okno - byt je naštěstí v přízemí a jde lehce skočit z parapetu ven. Pochodíme úřady a začneme nakupovat na cestu. Na oběd jsme chtěli jít s Tóňou, ale dostáváme košem, tak jdeme aspoň s Danem na kafe. Ten pro změnu drží dietu, radši kdyby se naučil normálně jíst. A pak jdeme sami do Góvindy. Míša tu potkává kolegu z bývalé práce s jedním nováčkem a tak si u oběda hezky popovídáme. Kluci ale musí běžet na meeting.

No a my jdeme dál nakupovat. Jedeme na Čerňák do Decathlonu, Dmka a Globusu. Nakupování fakt nesnášíme, ale aspoň máme skoro vše nakoupeno, už chybí drobnosti, které tu byly vyprodány. Další kroky směřují do kavárny Maňána. Bohužel dnes ale bylo narváno, tak na nás nebyl moc čas. Tu a tam jsme vypomohli. Byli nám svěřeni i pejsci na vyvenčení. I když oni to vzali spíš tak, že venčí oni nás.

A pak honem domů ať stihneme Klárce připravit večeři. Je hrstková polévka a langoše. Pak zase vybíjíme komáry. Kde se tu pořád berou ? A kolem půlnoci zase spát. Zítra odjíždíme a Klárce je to moc líto. Byla by nejradši kdybychom už nikam nejeli. Jenže my máme ještě pořád nohy toulavé. Ale ještě se na SNP nevracíme.

Ráno vstáváme v šest, potichu balíme, ale na snídani už i Klárka vstane. Chvilku ještě povídáme, loučíme a už musíme pádit na autobus směr Brno. Stíháme to na pohodu. Jedeme dvoupatrákem. Sedíme nahoře vzadu a jelikož je autobus poloprázdný, tak se můžeme pěkně rozvalovat. Do Brna přijíždíme na čas. Sedneme na šalinu a jedeme do Lišně za sestřenkou Ivankou, která nás už očekává ve své ordinaci. Zkoukne Míšiny nožičky, předepíše recepis, stihneme prohodit pár slov, ale bohužel, musí se věnovat dalším pacientům. Tak snad příště se už potkáme jinde než v ordinaci.

v bruntálském nebi

Vyzvedneme všemožné mastičky a utíkáme na šalinu. Potkáváme slečnu s velkou krosnou a dáváme se do řeči. Vrátila se po osmi letech z Kanady a dnes má namířeno do Rakouska na přechod Alp. Má tam ale pršet, tak uvidí jestli neskončí jinde. Dostává od nás pár tipů. Na hlavním nádraží se loučíme. Utíká na autobus a my na vlak. Máme to tak tak. Jedeme s přestupem v Olomouci do Bruntálu, kde jsme požádali tetu o azyl. Aspoň tři dny chceme dát Míšiným nožičkám pauzu, aby se puchýře zahojili a i rozjeli léčbu všeho ostatního, co se tam našlo.

V Bruntále jsme přijeti s otevřenou náručí a to i přesto, že tetu zrovna chytla záda. Snažíme se pomoci, kde se dá, aby si teta odpočinula, ale moc se nám nedaří. Pořád někde něco musí dělat. Se strejdou projdeme kaktusárium. Má to úžasné. Spoustu toho kvete. Po večeři ještě chvilku povídáme, Míša si namáčí nožičky v hypermanganu, ale pak už utahaný jak koťata jdeme spát. Před spaním si Míša napatlá nožičky, vypadá jak sněhulák.

V sobotu vstáváme až o půl jedenácté. Jak říkala teta, máme si hrát na broučky , a to jsme splnili na jedničku. Měli jsme se jet podívat do zdravé výživy, ale i to jsme prospali. Celý den odpočíváme, jíme a povídáme. Odpoledne přijela ještě návštěva, strejdův bratr s rodinkou. Bylo to velmi milé zpestření. Po večeři jsme dali vínko a koukali na dokument o podmořském životě. Do postele se dostáváme až před půlnocí.

V neděli na nás čeká příjemná zpráva, kamarádovi Michalovi z Brna se narodil syn. Vše je v pořádku a oslava je naplánována na šestou hodinu večerní. Našli jsme sice jak se do Brna dostat, ale ještě potřebujeme potvrdit, že u něj můžeme přespat. Chudák je zavalen telefonáty plných gratulací, ale i na nás se nakonec dostane. Domlouváme se co a jak. Strejdovi pomáhám s prořezem stromu. Naposledy prolezeme kaktusárium a po obědě se už  loučíme. Chtěli jsme tu odpočívat déle, ale co naplat. Strejda nás zaveze na nádraží, kde nás vyzvedává mladá řidička. Jedeme opět Blabla carem. Je ještě nevyježděná, občas nervózní, ale velmi ochotná. Dnes dělá vyloženě taxikáře. Jede až do Prahy a pasažéři se jí střídají. S námi zastavuje v Olomouci, kde nabíráme kluka v mém věku a pouštím jej na své místo ve předu. Nějak mě slečna na pokec moc neoslovila.

V Brně nás vyzvedává Michal, zaveze nás domů, kde necháváme batohy a razíme na oslavu do cukrárny. Ale je to spíš normální hospoda s velkým dětským hřištěm. Hned od začátku se tu začínají točit paňáci. Naštěstí jen fíkový jelcin. Ale i tak oslava velkolepá a velmi přátelská. Dom se jede až posledním autobusem, dvě hodiny po zavíračce.

V pondělí ráno je nám více méně dobře. Posnídáme, pobalíme a najdeme jak se dostat do Kysaku. Tentokrát to bude komplikovanější neb žádný přímý Blabla nám nejede. Najdeme tak Blabla jen do Bratislavy a odtud vlakem do Kysaku. S Michalem ještě pokecáme a zajdeme na oběd. A pak už jedeme. Řidič je zkušený a zvídavý. Je to dirigent a moc fajn člověk. Zaveze nás přímo na nádraží a my tak v poklidu měníme dopravní prostředek. V Kysaku jsme o půl deváté večer.

Konečně Kysak a naše oblíbená červená značka

Teď už jdeme opět po červené a snažíme se najít nějaké místo pro tarp. Po dvou a půl kilometrech máme za sebou vesnici a chatovou oblast. Místečko nacházíme u řeky v lesíku se světluškama. Tarp se nám nechce stavět, tak dnes jen tak pod širákem. Snad se trochu vyspíme. Dva stromy od nás bydlí plch a přes řeku je silnice a koleje. Večeři už neděláme, dost jsme se nacpali ve vlaku.