Den třístý šedesátý pátý 11.7.2023
Z před kopec Stredný Hrb do Balnica (PL)
Z před kopec Stredný Hrb do Balnice (PL)
32,9km 1101/1131m (nahoru/dolu)
Ve čtyři hodiny ráno nám začalo pršet. Probudilo mě to a radši jsem si rychle ještě odskočil. Zalehl jsem a déšť probudil Míšu. Rychle se vysoukala ze spacáku a odskočila si taky. Sotva se vsoukala zpět, začalo přidávat na intenzitě. Míša v podstatě hned zase usnula, tak přišla o to, jak někdo pomalu, ale konstantně otáčel volume doprava a šel až za hranici povoleného. Kapky hustě bombardovaly stromy. Na nás toho ale dopadlo málo. A pak zas někdo začal otáčet volume doleva. Ale nevypnul to úplně, nechal to hrát tak nějak normálně. Znovu jsem se probudil před šestou. Ještě pršelo, ale jak jsem v šest začal dělat snídani, přestalo.
Vyrazili jsme před osmou. A hned do kopce, jak jinak, že? Ale aspoň je příjemně. Na vrcholu Stredny hrb jsme za chvilku. Nacházíme na něm značku stanu a patníku číslo 98/1. Co to asi může znamenat ? Teď jsme na patníku 105/3 a po cestě se to snižuje. Jsme napnutý, co to bude. Kousek od vrcholu potkáváme dva Poláky, co se zrovna balí. Těší nás, že jsme vstali dřív než oni a že jsme se sem včera nevláčeli. Zabrali jediné rozumné místo. Snažíme se rozklíčovat číslování patníků. Chvíli to vypadalo, že je patník co sto metrů a tak horní číslo ukazuje kilometr a dolní sto metry. Jenže to by ten další kilometr měl jen čtyři sta metrů a ten další zas má tři sta metrů dřív než dvě stě. Kdo tuhle šifru vymyslel..
Ani se nenadějeme a jsme v Laboreckým průsmyku. Je tu silnice a tak nás ani nepřekvapuje, že je přístřešek plný bordelu. Kousek dál stojí památník, ale tabule je celá v polštině. Jsme rozhodnuti to jednou přelouskat, ale teď jsme příliš zvědaví na patník 98/1, který bude už za chvilku. A nejsme zvědaví jen my, ale i veverka. Patník číslo 98/1 opravdu existuje a i ten stan! Teda spíš psí bouda, ale říkají tomu nůdzový stan. Je to ta samá budka pro jednoho, co jsme už viděli. Budka čistá, posezení rozpadlé už několik let a spoustu odpadků v okolí. Opravdu je to jen v pro nouzové přespání a to by se i dva, sic blbě, vešli.
Další zastávkou je tunel. Musíme kvůli němu sejít z cesty a vydat se takovou málo používanou cestičkou, zarostlou vysokou trávou a kopřivama. Mysleli jsme si, že je tunel nějaká atrakce, ale je to obyčejný železniční tunel. Jen jej zdobí nápis: "Čo germánská zloba zničila, bratrská ruka sovietskej armány postavila." Tady se opravdu velebí rusko na každém kroku. Ale je to kus naší historie. Kousek od tunelu je strážní budka železničářů a za ní je posezení. A byl by tu i hezký plácek na přespání. Tady sice vlaky jezdí, ale řekl bych, že tak málo, že vidět jej, je zázrak. Dvě stě metrů odtud je studánka, skočím tedy pro vodu a u posezení se naobědváme a vyvalíme se tu na sluníčku.
Zpátky na značku a hurá do kopce a z kopce. Cesta před náma ještě daleká. Usmysleli jsme si, že oslavíme tento výjimečný den, jsme na cestě přesně rok, na polské chatě Balnica. Má to skvělé recenze a nejlepší recenzi nám poskytl slovenský pár, který se rozvaloval na vrcholu Košiarka. Zrovna od tama jdou a přespávali tam a nemohli si to vynachválit. A jelikož to nejsou lidi, co by vyloženě museli spát na chatě, ale mají stan, tak se odvažujeme jim věřit. Majitel má moc rád lidi, co jen tak s batohem vyrazí. Jen nevím jak my zvládneme polštinu, ale to se poddá. A je tam prý klid. Krom tří půlhodinek, kdy přijede vlak, to se pak chatař snaží prodat co se dá těm co přijedou. Je to takový sranda vlak pro nóbl turisty. Bych se taky klidně projel. No jsme na to zvědaví. Stavit se tam musíme tak jako tak kvůli vodě.
Máme to ještě pěknou štreku. Vrcholy už nepočítám. A jak jich je moc, tak i jejich označení pokulhává. Největší krpál byl bezesporu Vysoký Gruň, ale ani ostatní kopce se nemuseli stydět. Co nám udělalo velkou radost, je kuna. Trochu se nás lekla a utekla na strom. Výš stále výš až byla úplně na vrcholku. Kunu jsem v lese neviděl dobrých čtyřicet let. A taky tu byl jeden výhled. Jinak jdeme stále lesem. Je to takové uvolňující, ale sem tam výhled by neuškodil. Motýli si z nás už nic nedělají. Sedají si na nás a ještě častěji na naše batohy. Usuzuji, že pěkně smrdíme.
Dáme ještě pár kopců a začne to už být docela dlouhé. Když se konečně objeví cedulka Balnica. Vycházíme z lesa na železniční stanici. Je tu pusto a prázdno. Stánky jsou opuštěné. Zamíříme přes koleje k nedaleké chatě. U ohně sedí mladej kluk. To majitel nebude. Opéká si buřta. Jinak to ale vypadá opuštěně. Rovnou jdeme k němu, pozdravíme a zeptáme se, kde najdeme majitele. Odpovídá polsky, takže si moc nepokecáme, že tu nikdo není. Od Slováků víme, že majitel dneska jel na nákup, tak se zatím uvelebíme na lavičce. Polák už má postaven stan a chová se tu jako doma. Zeptám se tedy ještě na vodu, třeba už tu nějakou našel. Ukázal nám studnu, dokonce nám vodu i nabral do kýble. Sice u toho byla i pumpa, ale z toho tekla jen nějaká břečka. Teda né že by voda v kýblu byla extra čistá, ale filtr to pořeší. Vodu máme, takže přežijeme. Majitel stále nikde. Jdu se projít po okolí jestli nechytnu signál, ale je tu prd, takže majiteli nemůžeme ani zavolat. Ale aspoň jsem potkal lišku. Chvíli si rozmýšlela jestli zdrhne nebo ne. Bohužel zdrhla. Uvaříme si večeři a sluníme se. Slunce začíná zapadat. Tak to postel nebude. Okoukneme kde postavíme tarp. Zahrada je dost křivá, tak končíme v lese. Škoda.
Pro Poláka musíme být velmi zvláštní. Vodu si sami nenajdeme, stan stavíme úplně jinde a nemáme ani buřty, pivo a brambůrky. Jak padla noc, jdeme spát. Docela nás pozoruje se zájmem, tohle ještě určitě neviděl.
Kolem stanu nám někdo projde. A pak znovu. To si ten Polák dělá snad srandu ne? Akorát to není on, ale hejno ježků. A jak se všici naráz přesouvají, tak to zní jako něco velkého. Dobře mě dostali. Mají bod. Komárů je tu míň než včera, ale i tak jsou otravní. Jak se člověk zachumlá, daj pokoj, naštěstí. Spát jdeme bez oslavy ročního putování i bez sprchy..nevadí, všechno doženeme v Nové Sedlici.





Žádné komentáře:
Okomentovat