Den třístý šedesátý šestý - zajíc za Jarabí skalou

Den třístý šedesátý šestý 12.7.2023

Z Balnica (PL) do přístřešku za Jarabí skálou

Z Balnice (PL) do přístřešku za Jarabí skálou
28,1km 1314/937m (nahoru/dolu)

https://mapy.cz/s/befulokana

Vstáváme o šesté a kupodivu už o čtvrt na osm jsme připraveni vyrazit. Majitel stále nikde. Na jednu stranu by to bylo fajn kdyby přišel a prodal nám čokoládu, ale na druhou stranu by po nás mohl chtít zaplatit za stanování, i když jsme stanovali v lese. Ale hádejte se. A tak jsme vlastně rádi, že jsme jej nakonec nepotkali.

WC no..a všude kolem hajzl papíry vůkol

Hned ze začátku musíme překonat několik bahnitých úseků, kudy tečou pramínky. Z jednoho by se dalo i nabrat, takže ani včera, kdybychom chvíli pokračovali, bychom neumřeli. No a samo sebou je to tu z kopce do kopce. Bez toho by to opravdu nebyly hory. Stále pokračujeme po hranicích a dnes už by opravdu měli přijít bouřky. Už se na tom shodnou všechny předpovědi počasí. Jdeme docela rychle, ale za kopcem Stryb/Strop, kde se dostáváme nad tisíc metrů, narážíme na borůvky. Nejsme si úplně jisti jestli se to tu smí nebo nesmí sbírat, ale pár do pusy přece nemůže vadit. A když už jsme v tom, tak jich rovnou pár posbíráme do krabičky. Neuvěřitelně se těšíme už teď na zítřejší snídani. Jsme zvědaví jakou cenu za toto zdržení zaplatíme. Každá minuta bez deště na cestě je dobrá a tímto jsme si čas  výrazně zkrátili.

stary hrancni kamen, nova funkce patniku a borůvkové nebe

Přes pár dalších kopečků se dostáváme konečně do Ruského sedla. Je tu rozhledna, která už na první pohled slouží na pozorování korun stromů. Taky je tu celkem živo a konečně potkáváme prvního cyklistu a přitom otisků kol jsme potkali milión. Zamíříme k prameni Cirochy, kde je mimo jiné i útulna. Zrovna si tu nabíral vodu jeden tremp, tak si pokecáme. Jde v opačném směru, tak si předáme aktuální informace o pramenech, popřejeme si štěstí a jistý krok a my jdeme pro vodu. K vodě dojede i cyklista a zase se zakecáme. Konečně někdo, koho naše cesta opravdu nadchla. Vyptával se vyptával, ale podle jeho počítače se blíží bouřka, tak jel domů. Bydlí tady kousek a pracuje v Tesku. Hrozně hanil chování Slováků a Čechy. Že jsme všichni nevraživí, nervózní, pořád někam spěcháme a nic nám není dobrý. A navíc máme špatný silnice. Což když se udělá pár kroků do Polska, tak je to vidět na první pohled. Jak už to tak bývá, v něčem měl pravdu, v něčem ne. Nám asi trochu chybí ten "small talk" z Nového Zélandu a vlastně i okolních evropských států. Když odjede, tak konečně nabereme vodu a u útulny poobědváme. Nezapomeneme ji prozkoumat a kupodivu je dost příjemná a uklizená. Jen někdo tam nechal jídlo poslední záchrany i přes nápis, aby se tu nic nenechávalo kvůli medvědům a myším.

Ruské sedlo, trochu zklamání

jo, to když si někdo zabalí nepromokavé ponožky až na dno batohu..tak to pak musí hrabat..

Vyrážíme do dalších kopců. Na to že to tu měla být divočina bez lidí, potkáváme hromadu lidí a pořád přichází další a další. Začínáme se obávat, že jich nakonec potkáme opravdu přes sto, a to Míša některé odmítá počítat. Jsme moc rádi, že největší krpál zvládáme před deštěm. Od Kruhliaku to sice stále jde do kopce, ale už to není tak strašné. Taky se začali objevovat pořádné výhledy. Moc si to užíváme. Kousek za kopcem Plaša začíná pršet, tak se navlečeme do nepromoku. Za pět minut přestalo a Míša to zas sundává. Já si to zatím nechávám a jdu napřed. Musím ještě pod Ďurkovcem pro vodu a to mě zdrží a jelikož je tam dost špatný přístup nechávám batoh nahoře. A bylo by nemilé, kdyby mě dole chytil déšť nepřipraveného.

Název Poloniny znamená rusínsky horské louky..kvetou tu divoké lilie

Voda teče velmi pomalu a není tam moc místa, tak se filtruje dost špatně. Taky se mi povede svrhnout skoro plnou flašku. Vzal jsem si tam dvě dvoulitrovky, ale nakonec usoudil, že to je zbytečně moc a bude stačit jedna. Málem sem tam tu jednu prázdnou nechal. Po třech krokách mě ale osvítilo a vrátil jsem se pro ni. Míša zatím přešla přes Ďurkovec a Jarabí Skálu. Kousek pod ní potkala pár Čechů, kteří sbírali borůvky což se nesmí a tak se vyděšeně ptali jestli není z ochrany. Řekla, že je z Prahy a profrčela do přístřešku, kam  za sucha došla. Já takové štěstí neměl. Z Ďurkovce jsem si ještě užil výhledy, ale od Jarabí Skály začalo lejt. Cestou k altánku sem se málem přizabil na bahnitém skopečku. Než jsem došel zas přestalo, ale i tak to byla docela solidní průtrž. Byl jsem rád, že aspoň Míša je v suchu. Oba jsme si vyfotili teploměr, co byl cestou, rozdíl dvacet minut a tři stupně dolů. To je hustý.

bouře se blíží

Kousek od přístřešku jsou rozmístěné stoly a u nich plácek, kde lidi staví stan. My se ale rozhodli, že přespíme na lavici pod přístřeškem. U jídla nám dělá společnost zajíc. Vůbec o nás nevěděl a pěkně papal travičku. Zvláštní jak si užíváme i takovou drobnost. Všiml si nás až po půl hodině a rychle zdrhl. Snad neumřel na infarkt. Během toho jsme se snažili vymyslet, jak a kdy pojedeme z Nové Sedlice.

návštěva na louce

Když jsme se uložili ke spaní, zjistil jsem, že střecha nade mnou je trochu rozbitá. Pokud bude pršet rovně, bude to dobré, ale jestli bude foukat, tak se budu muset stěhovat. Teď už jsem na to dost líný.