FMTD1 - cestování

Další dálková cesta započala - tentokrát máme v plánu pobřeží Portugalska. Trasa vede z Fara do Porto Covo a měří cca 225 km. Na start letíme z vídeňského letiště, a tak se přesouváme z Prahy vlaky. Počasí je dlouhodobě velmi nepříznivé - bouřky, mega vítr..no, bude to každopádně dobrodružství. 

Včera večer jsme dorazili z Prahy do Brna, abychom ráno ušetřili čas a nemuseli se tak stresovat brzkým vstáváním. I tak vstáváme v šest a o třičtvrtě na sedm odjíždíme směr nádraží. Těšíme se, ale počasí nám prý nebude úplně přát. Má hodně pršet a ještě víc foukat, ale člověk nikdy neví. Tak snad nám bude přáno a výstrahy lokálních záplav a pětimetrových vln se stokilometrovým větrem se nenaplní. Na druhou stranu, mokrý písek tolik nelítá.

Vídeňské letiště

Před desátou jsme ve Vídni na letišti. V Bille koupíme snídani neb jsme ji zapomněli doma v troubě a o chvíli později poobědváme. Samozřejmě nám oběd zbyde, tak vymýšlíme co s tím. Nakonec to narveme do odbavovaného báglu, že se to ještě bude hodit.

Odbavení zavazadla si už člověk taky musí dělat sám. Ještě pár let a budeme si jej nosit až do letadla a předpokládám, že i to letadlo bude muset jeden z cestujících řídit. Cestování já celkově moc nemusím. Pořád někde čekat, pak dlouho sedět, pak zas čekat a čekat a čekat. Už se těšíme do Fara. Dvěma cestujícím neprošla kabinová zavazadla a museli připlácet. Dost se rozčilovali, protože do připraveného měřáku to po hrubém násilí dostali, ale prý si můžou vybrat. Zaplatit nebo  neletět. No, nakonec letěli.

V letadle byl v celku klid. Na to kolik malých dětiček letělo. Míša seděla vedle páru, ale paní se udělalo zle, takže se přesunuli kamsi do předu. Zjistili jsme, že si člověk má donést i vlastní blicí pytlík, ani ten už se nedává. No ale díky tomu jsme aspoň seděli spolu a zadarmo. Bez příplatku vás rozesadí.

Na letišti ve Faru chvíli hledáme autobus, ale Míša to má připravené. Zvládneme nákup lístku a zjevně vypadáme jako mastňáci a tak se nás kde kdo ptá, co kam jede. A my to samozřejmě nevíme, ale rádi odpovíme. Ve městě se necháme vyhodit u Decathlonu, kde nakupujeme plynovou kartuši. Potkáváme se u nich s Čechama, co půjdou trail také, ale jen 4 dny. Stavíme se v Lídlu na nákup večeře a snídaně a pak kolem vlaku a pobřeží razíme do centra a na ubytko.

Centrum je malinké, ale za to tu hnízdí čápi. V dáli vidíme jak za letištěm prší. Jsme z toho trochu nervózní, už na letišti nám přišla SMS, že tu bude peklo. V nejhorším případě budeme muset využívat ubytko víc než jsme měli původně v plánu, protože i bez apokalypsy se tu prý velmi špatně hledá flek na spaní. Ale zatím svítí slunce a je příjemně teplo, tak třeba se předpověď plete.

Ubytko sdílíme s několika cizinci. Máme malý vlastní pokojík a vše je na kódy. Kódy máme ale všichni stejné, takže to nějak dáme. Uvaříme si večeři a zjišťujeme, že bramborový salát s vaječnou plackou, ve které je taky hromada brambor je trochu zvláštní kombinace a tak přidáváme i zbytek kuskusu se zeleninou a tempehem. Míša usíná už o půl deváté a přichází o naše hlasité sousedy, po desáté se ale vše uklidní a je čas jít spát.

bohatýrská večere