FMTD2 - první krůčky

19.3.2025

Z Lagos do apartmánu Quinta dos Moledros v Figueira 26,9km

https://mapy.cz/s/lagerofuno

Ráno vstáváme po sedmé. Ke snídani ohřívám opět bramborovou amoletu, včera jsme při nakupování měli fakt velké oči, a pak už jen přebalujeme bágle. Asi jsme vyšli z formy, myslel jsem si, že se ještě v klidu nasnídáme a místo toho utíkáme na vlak, co nám má jen dvě minuty po deváté bez snídaně.

Venku je zatím příjemně, ale směr, kterým pojedeme je zahalen mraky. Přeci jen to máme ještě sto kilometrů. Na nádraží se nasnídáme a zjišťujeme odkud nám vlastně jede vlak. Míša říkala, že je to jasné, tam kde stojí nejvíc lidí, ale já se radši šel zeptat a ukázalo se, že to tak jasné není. A posléze i přesto, že jsme věděli odkud nám to má jet, tak byla ve vzduchu cítit nejistota. Devět dávno pryč. Spoustu vlaků přijelo a zase odjelo. I místňáci se nás ptali, odkud že to do Lagosu jede. Jako proč nás ? 

Nakonec to opravdu jede ze 4té koleje, jen s půlhodinovým zpožděním. Ale Míša říkala, že když já se šel zeptat teď, tak ona bude po celou dobu chodit žádat o vodu. Takže za mě dobrý, a to jsem ji ani nenutil něco takového říkat.

Vlak v 9:02, na pohodu vyjíždí 9:30

Vlak jede dvě hodiny a my už šetříme baterku v telefonu, to kdybychom dnes a pár dní po té nespali na ubytku. Čumíme z vlaku na tuny pomerančovníků, mandarinkovníků a tu a tam se ukáže i citrónovník či broskvoně a golfové hřiště. Vlak z venku nevypadá moc vlídně, ale vevnitř je to cajk, dokonce je i čistý záchod.

V Lagosu dojíme zbytky večeřosnídaně a vyrážíme. Je půl dvanácté, počasí nám zatím přeje. Je kolem dvaceti stupňů a trochu fouká větříček. Procházíme Lagosem a už od nádraží potkáváme tu a tam, krom hromady turistů, batůžkáře. Tak asi tu nebudeme úplně samotný.

Konečně Lagos

začátek treku..žehná nám i místní světec

Fishermans trail je krásně značený, později si i říkáme, že nás to značení dost šikanuje a vede nás těmi nejhoršími cestami, když o metr vedle je krásná cesta. Ale ztratit se tu nedá a kdyby, tak stačí jít k pobřeží. Cesta vede podél útesů s výhledem a moře. Krása střídá nádheru. Fakt je to tu moc hezký a nedivím se, že je tu tolik turistů. Nedokáži si to představit v plné sezóně. Od moře začíná pořádně foukat, mraky se honí, ale předpověď je na den dost přívětivá. Jen ta noc.. velký vítr a hodně deště. Zatím to ale házíme za hlavu a užíváme si cestu.

start s krásnými výhledy

cesta vede i městečky - tady Burgas

Turisti vydrželi dlouho. Vlastně se to dost zlepšilo, až když jsme dorazili do městečka Lutz. Pak už to šlo. Potkáváme jen tu a tam nějakou tu dvojici, či skupinku lidí. Jedna paní se nás ptala jestli jdeme i přes řeku, že je tam dost vody a máme jít brodit doprava. Tuhle informaci jsem zpracoval až tak za půl hodiny. Jak jako brodit? Co tím myslí?  No a opravdu za pár kilometrů narážíme na potok, ale takový rozvodněný. Ani jeden brod podle mapy, ale nevypadá na snadnou cestu a doprava vede cesta. Chvilku váháme, přece jen jsme už byli na Zélandu, ale lenost nakonec vyhrává a jdeme to obejít cestičkou vpravo.

Ušli jsme kus cesty a z cesty se stalo bahýnko a z bahýnka potok. Tentokrát už není kudy to obejít. Co teď? Vrátit se a přebrodit u moře a nebo tady ? Zouváme se a Míša hrdinně vyráží vpřed to prozkoumat. Vody je tu určitě míň a nikam ani neteče, takže je to tudy rozhodně bezpečnější a je to jen kousek. Tak jsme tomu nakonec neunikli. Když se cesta zase začala zhoršovat, vyškrábali jsme se na silnici. A dobře jsme udělali. Dál začal mokřad. A taky jsme zjistili, že i přesto, že jsme nepřebrodili ten velký potok, tak jsme na značce trailu a neúprosně nás vede zpět k pobřeží a za do kopce. Těch už dnes máme několik za sebou, prej rovinka..

brozeníčko v mokřadu

Docházíme do Salema a odtud se odpojujeme z trailu. Předpověď na večer není vůbec hezká. Nemá jen pršet, ale má už pořádně foukat. Už teď nás nárazový vítr tu a tam odešle mimo cestu. Ještě že fouká od moře a neodfoukne nás to z útesu. Nabíráme směr Figuiera a ubytování. Cestou se stavíme prozkoumat místní krámek ať víme co nás čeká, až budeme opravdu potřebovat.

Ubytování máme kousek za vesnicí u "hlavní" silnice. Auta ale fakt slyšet nejsou, jen máme strach, aby ten barák neulétl. Máme apartmánek, je to na naše poměry dost luxusní, ale jak je to kus od moře, tak už je to cenově přijatelné. Povečeříme a posloucháme hlomoz větru. Stále to zesiluje a postupně se přidává déšť. Jsme rádi, že jsme schovaní v suchu a teple.

A co myslíte, sáhli jsme si dnes na moře?

..nesáhli! Bo je to oceán, přeci :)