Den devadesátý - a chčije a chčije

Den devadesátý 9.10.2022
Od Les Méans do Maison forestière de Joubelle
21,8km 1047/1042m (nahoru/dolu)
https://mapy.cz/s/jebuhoreju

I přesto že spíme okolo 1700 metrů nad mořem, tak je relativně teplo. Člověk neumrzne jen co vystrčí nos ze spacáku. Prší v podstatě celou noc, a když neprší, tak na nás kape aspoň voda ze stromů. A jinak obdivuji, že Míša dokáže spát tak dlouho. Já se probudil už někdy kolem půl páté a dál to nešlo. Dopsal jsem aspoň včerejší zážitky a pak to šel zkusit znovu. Vstáváme nakonec kolem osmé.

Uděláme si snídani s hruštičkama a postupně zabalíme. Balit v mokru je trochu horší než normálně, takže i s mokrým tarpem, který přes noc vylepšil maskování listy ze stromů, vyrážíme až před desátou. Aspoň že nám přestalo pršet. Mraky a mlha nám dělají představení a sem tam na nás vykoukne nějaká hora.

ukrytý tarp s vylepšeným maskováním,výhled a hruštičko kaše

V prvni vesničce jsme narazili na jablka, ale Míša říkala, že počkáme na lepší a stejně byli dost nahnilý. V další jsme narazili na kdoule a trnky, ale ještě ani jedno není zralé a pak už jsme nenarazili na žádné větší ovoce, takže máme prd. Ale okusili jsme aspoň bílou malinu, to jsme ani nevěděli, že existuje, a byly výborné, pěkně slaďoučké.

A jinak jsme dost času strávili převlíkáním. Když se člověk navleče do nepromokavých věcí, přestane pršet, když je sundá, tak začne. Alespoň, že jsou tu stromy, které nás chrání před deštěm a můžeme se v klidu i naobědvat.

Prošli jsme i kolem dvou ubytování a marně přemýšlíme, proč jsou tak drahý. V podstatě obyčejný baráky a nikde nic v okolí. Asi pořídíme nějakou rujnu v zadním prdelákově, a začneme pořádně rejžovat. Tu cenu bych čekal dole u jezera nebo u lanovek. Je fakt, že za rohem je park, ale všecky velký hory jsou na druhé straně. Nicméně u jednoho prdelákova měli parkoviště i se záchody - jeden klasika a druhý turek, to nás dost překvapilo.

Taky procházíme přes pastviny, člověk nikdy neví jestli v nějaké je nebo ne. Oni tu mají pastviny i v lese, tak je to dost matoucí. Kromě krav byla největší highlight kočička, takový hubenější klon naší Olivie. Prvně kolem nás prošla jako že nic a nakonec přiběhla k Míše se nechat podrbat. Mě tak trochu ignorovala, zvědavě očíhla batoh.

Přesto, že je neděle, tak moc lidí nepotkáváme - jen rodinku, co se nechá vyfotit a pak starší pár na prochajdě. Za to tady mají zase všude kravky a kravince..inu co se v Rakousku naučíš, ve Francii použiješ. Ovšem příroda je tady nádherná - stromy se pomalu halí do podzimních barev.

obídek pod přísteškem, ukázka kdoule

Dneska nám to nešlapalo moc dobře, hlavně díky převlíkání a taky mě začal bolet pravý kotník a nechtěl přestat. Vydrápali jsme se nakonec ke grilovacímu místu, kde se pod pokutou nesmí rozdělávat oheň a na jednom jediném rovnějším místě se utábořili. Napůl jsme schovaný pod stromem, tak třeba bude tarp aspoň z půlky suchý.

je tu pořád nádnerně

Než jsem tarp postavil, tak jsem pěkně vymrzl. Lenost je špatná vlastnost. Příště si už mikinu vezmu. Vzal jsem zavděk vlhčeným ubrouskem a záviděl Míše, že vydržela na teplou vodu. K večeři jsme si udělali zbytek bramborové kaše se zeleninou a tofu, ale ten zbytek byl asi trochu větší, nějak se nám to nechtělo vejít do mističky, ale aspoň jsme se pěkně nadlábli.

A pak už jen vyčistit zuby, psát a spát 

po cestě nám.kravičky pózovaly