Den devadesátý první - podzimní Provance

Den devadesátý první 10.10.2022
Z Maison forestière de Joubelle za Montgardin
23km 525/1245m (nahoru/dolu)
https://mapy.cz/s/pehoreveto

To vám byla noc. Poprvé jsem se probudil o půlnoci. Venku světla pomalu jak za dne a já se cítil vyspale. Vážně jsem si myslel, že už je ráno, půlnoc mě tedy dost překvapila. Dál jsem spal v podstatě ve dvouhodinových intervalech a vždy jsem natěšeně kontroloval čas a vždy jsem byl zklamaný, prostě ráno nikde. Dokonce i Míša se občas probudila, ale jen na malou chvíli. A pak už opravdu přišlo ráno, jenže to se zase ochladilo a to se vám vůbec vstávat nechce. Nakonec to rozřízla Míša v půl osmé, páč musela na záchod a pak začala být akční.

Do kaše přišlo jablko, které táhnu od Lago di Garda i s kiwi, ale kiwi je pořád jak šutr.  Sice se nám podaří kousek ochutnat, ale jednomyslně bylo rozhodnuto, že do kaše nepříjde, ale že se s ním rozloučíme. Nemá smysl sebou tahat šutr, ale je to veliká škoda.

Přes noc pršelo velice málo, ale i tak je tarp stále mokrý. Modřín nám však krásně kryje vchod, vytváří nám takovku verandu a můžeme pohodlně zabalit venku na suchu. Asi vám to tak nepříjde, ale ono je to sakra znát. Ještě jsme neměli ani zabalíno a přišlo se na nás podívat sluníčko, a to nás potěšilo ještě víc. Míšu ale vůbec netěší, že máme stále mokré boty a musíme jít zase v nepromokavých ponožkách a já je měl ve spacáku, takže jsou vyhřátý, ale Míša je měla pod karimatkou, tak jsou studený a mokrý.

ranní tortura v mokrých botách, grilovací místo s tarpem a výhledy, my na sluníčko po 2 dnech

Vyrazili jsme lehce po deváté a sluníčko se na nás přišlo kouknout v plné parádě. Zároveň se nám odkryl výhled na jezero, hory a mraky. Je to asi poprvé, kdy lituji, že nemám pořádný foťák. Tohle zachytit, tak je to fotka roku. Notnou chvíli tam stojíme jen tak s otevřenou pusou a kocháme se tou nádherou. 

Ještě jsme se ani nepochlubili, že putujeme regionem Provence a navíc Míša od začátku vzpomíná na knížku Merde! od Stephena Clarka (kdo nečetl, vřele doporučujeme). Je to totiž taková oddechovka plná nekorektního humoru :). Zatím ale Frantíci překvapují a boří klišé - vesele nás zdraví Bonjour, sem tam popřejí dobrou cestu a někdy vyloví i anglické slovíčko.

Podzimní Provance

Opodál pak potkáváme myslivce se psem. Ještě že jsme nespali tady, jinak by nás jistě brzo ráno budil. A asi tu mají nějaké cvičení neb o chvíli později narážíme na dalšího a pak dalšího a pak na další dva. Vždy slušně pozdravíme, oni odpoví a dívají se na nás jako na zjevení.

Sluníčko i mraky, čarovná krajina

Chvíli jdeme sluncem, ale pak nás zahalí mlha, která nás postupně opustí a ustálí se na polojasném počasí. Zprvu víc zataženo a pak víc slunečno a s tím docházíme do městečka Chorges. Navštívíme místní pamětihodnosti, což je stará brána a kašna a zamíříme do Intermarché, což je obchoďák. Jsme trochu zklamaní, žádná oferta. Míša se dočetla, že ve Francii spíš letí zákaznický kartičky, tak to budeme muset propátrat.

Chorges - studna, brána a naše první francouzská bageta

Nakoupíme jen zlehka, oběd na dnes a zítra a jednu večeři. Míříme do města Gap, kde máme od zítra rezervačku v apartmánu. Najíme se a chvíli pozevlíme před nádražím, dokonce chytneme i free wifi, jen člověk musí být správně natočen, pakliže nechce opustit lavičku.

Dneska nás toho už moc nečeká. Noha už nebolí, ale jak vždycky říká Míša, je stále cítit. A taky zítra ubytko je až od šesti, takže se to vše krásně spojilo a užijeme si dva volnější dny. Cestou se nám podaří nasbírat ještě pár ořechů a hrušek a valíme za Montgardin najít místo na spaní.

Ještě než vylezeme do kopce, kde to podle mapy vypadá na možné spaní, tak jdu filtrovat vodu do potoka. Míša zatím loupe ořechy a jak se ukazuje, máme jich fakt hodně. Opět zapomínáme usušit na sluníčku tarp, ale co už naděláme. A pak už lezeme do kopce a nestačíme se divit,  co tu mají za les. Jsme o tisíc metrů nad mořem níž než včera a rovinek je tu dost, jenže tady roste přehršel křoví, kleče a najít tu nějaký flek je fakt obtížné.

Míša nakonec jedno najde a i vzhledem k času, který máme do tmy a možnostem jej zabydlujeme. Postavit tarp v omezeném prostředí je výzva, ale větší výzva mě čeká večer. Jedno místo je krásná rovinka, ale druhé je dosti z kopce, ale karimatku vypodložíme botama a batohy slouží jako zábrana ,abych se neprobudil o sto metrů jinde a já myslím, že to půjde.

tak to vypadá, že dobrá místa už došla..uff

A pak už jen umýt, večeře, zuby, nezvykle dlouhý povídání, je vidět, že nejsme tak unaveni jako vždy a hurá na kutě. A už by někdo mohl vypnout ten měsíc. Zas je světla jak za dne. Vypadá to, že úplněk ve Francii trvá sto let.