Den devadesátý třetí - Irma vrací úder

Den devadesátý třetí 12.10.2022
Gap

Bohužel teta Irma se rozhodla, že bude zlobit a hodně. Míša je úplně vyřízená, bolí jí břicho, je jí na zvracení a celkově to stojí za prd. Zatím nás nechávala být a Míša mohla šlapat bez omezení..no, asi bude něco na tom, že cukr moc neprospívá. Tento měsíc to totiž Míša rozjela. Každopádně teta Irma je prostě zlo a nebo v tom ještě může hrát nějakou roli i česnek ve špenátu. Za syrova jej Míša vůbec nemůže, ale vařenej ji nedělal nikdy moc problém. No každopádně zůstává v posteli, proklíná každou sušenku i čokoládu, co snědla a odmítá i snídani, tak dostává aspoň suchou housku a já si jdu uvařit podle plánu.

Vařit pro jednoho je divné a vařit v cizí ušmudlané kuchyni o to divnější, ale nakonec si nějak poradím a míchaná vajíčka se zbytkem brambor a sýrem jsou k mé spokojenosti velmi dobré. U vaření jsem potkal naše spolubydlící.

Frederik s přítelkyní neumí ani slovo anglicky. Pomocí překladače se mě zeptají jak dlouho zůstáváme. Frederik je vášnivý kuřák a jinak vypadá jako namachrovaný týpek co se občas nevejde do dveří, ale čert ví, jaký opravdu je. Jeho přítelkyně je drobnější a o dost nesmělejší, večer jí pak vyděsím, když se náhodou potkáme na chodbě. Zrovna si připravovala vanu, to mě dost udivilo, že zabere koupelnu na hodinu.

Druhá spolubydlící je mladá učitelka angličtiny, bohužel jsem zapomněl jméno. Zrovna šla běhat, ale chvilku na pokec si našla. Už věděla, že jsme z Čech. A tak jsem jí pověděl celý náš příběh. Byla z toho nadšená. No a ona v tomto bytě bude bydlet až do listopadu, pak už půjde do vlastního. Sama ráda cestuje, ale spíš turisticky, týden a dost a v Praze už také byla. Je to sympatické, milé děvče. A díky ní jsem se dozvěděl, že jen my jsme krátkodobí hosté, ostatní tu prostě bydlí.

Po snídani jsem zkontroloval Míšu, byla na tom bledě. A tak nezbývalo než vyrazit do města sám. Aspoň si odpočine. Oběhnu prvně sporty a beru to přes místní highlighty. Potřebuji nové boty a nový filtr do flašky na vodu. Filtr nemají vůbec, Altry jen v jednom obchůdku, ale za stopadesát Euro. A to neberu, Míša je má za sto a na e-shopu se to dá sehnat taky tak. Majitel obchůdku semnou i chvíli smlouvá, ale ani sto třicet pět euro se mnou nehne.

Katedrála, o které básnil náš ubytovatel, je taková mic moc, v porovnání s ostatními. Z venku vypadá líp než ve vnitř. I ta kaplička co jsme nedávno potkali se mě líbila víc. No a kromě ní tu vlastně nic není. Je tu pár uliček s krámkama a bagetériema, pár krav, našel jsem i žirafu a lva a to je tak vše. Myslím si, že název Gap je vystihující. Tohle městečko se dá v klidu vynechat.

Katendrála v Gapu

Na nákup jsem šel opět do E. Lecler. Tentokrát jsem vzal venku košík, batoh dal do skříně a bylo. Teď mě nikdo nevyhodí a po zaplacení si nákup hezky dovezu k batohu. Obchod je to fakt velký a něco tam najít není snadné, nakonec ale nakoupím vše co potřebujeme na cestu. Původně jsem si myslel, že si tu koupím i něco do ruky k obědu, ale s tím jejich pečivem je to fakt těžký, tak na to prdím a koupím něco na doma, co si uvařím. Míša nechce ani obědvat, chce jen banán, tak jsem jí vzal rovnou tři.

mají tady ale barevná zvířátka

centrum - moc šlágr to tedy není..prostě díra

Cestu zpátky už dávám po paměti, není to tu moc složitý. Míša se zatím vyspala a je jí líp. Taky pereme v pračce. Bohužel se ukázalo, že pračka zapomněla vyždímat a nepřišli jsme na to, jak zapnout jen ždímání. A tak jsme to vyždímali ručně. Všecko pak rozvěsili po pokoji, dali pod to ručník a když jsme šli okolo, tak vyždímali to, co zteklo z vrchu do spodku oblečení. Snad nám to do zítra uschne.

A pak už jsem se dostal k obědu. Osmahl jsem si vege placky a dojedl pečivo ze včera a zakusoval k tomu okurku a papriku. Frederik se stavil na cigáro a pak tam s přítelkyní pobíhali sem a tam, až nakonec odešli někam pryč. A pak jdu za Míšou ať není sama.

V podvečer si prvně volá s kamarádkou Martinou z Brna a navečer s Klárkou a pak už je tak hotová, že další hovory nepřijímá. A kupodivu vcelku bez protestů se mnou jde dělat večeři a i kousek ují. Aspoň jsem se pořádně nacpal. Měli jsme ratatouille s bramborem a nějakým vegenesmyslem. Bylo to opět skvělé, musím nás pochválit.

No a pak už jen prolézat internet. Zjistil jsem, že tu mají i zásilkovnu, i když pořádně nevím jak to funguje, ale daj se přesto poslat věci do Čech a nechat poslat z Čech. Taky jsem přišel na to, že i eshopy mají výdejní místa, takže se dá něco nakoupit, jen to musíme správně odhadnout, kdy někde budeme, což je trochu náš problém, když pořád měníme plány.

A nad ránem jdu spát. Zítra, tedy vlastně už dnes vstáváme brzo. Máme vypadnout do devíti. To bude výzva.