Den devadesátý druhý - do díry

Den devadesátý druhý 11.10.2022
Od Montgardin do Chambre d'Orient (Gap)
24,7km 573/769m (nahoru/dolu)
https://mapy.cz/s/pecopahena

Zešikmené místo na spaní nakonec nevadilo. Sice jsem si musel jednou rovnat karimatku, protože odcestovala kamsi do tramtárie, ale jinak dobrý. Přes noc trochu sprchlo, ale jinak svítil měsíc jako blázen. Zase jsem se probudil příliš brzo, ale nějak jsem to do rána doklepal. Ráno se typicky pozná tak, že potemní a razanzně se ochladí, ale netrvá to moc dlouho a zase začne rozednívat a postupně se oteplovat.

Nasnídali jsme se, pobalili a vyrazili na další cestu a samozřejmě co měsíc se k nám připojuje nezvaný host, tak i tentokrát se tedy přidává teta Irma, a to máme spát dvě noci v apartmánu, holt zase budeme měnit plány, sakra..

náš delux hotel s výhledy, my a babči na výletě

Cestu si děláme trochu delší, nechce se nám vracet stejnou cestou jakou jsme přišli, a tak dokončujeme okruh. Potkáváme pána se psem, který by si strašně rád povídal, ale anglicky vyplodil jen beautifull a bye. Ale měl s sebou moc hezkýho psa, tak se nám asi snažil říci, že je to hodný pes :).

O kus dál pak pro změnu potkáváme mladýho kluka a roj starých babiček. Asi nějaký pečovatel vzal bandu na vzduch. Taky by si chtěl povídat, ale taky umí jen francouzsky. Snaží se tedy spunktovat babči, aby si s náma pokecaly, o což se pak snaží v angličtině. Jsou tu na pěti až šesti kilometrovém výletě. No a my jim musíme říci odkud a kam jdeme, prostě klasika, jen v mnohem jednoduššími slovy, protože ani ony neumí moc anglicky. Jedna paní s námi mluvila a překládala ostatním. Ty se vždy po překladu divily každé informaci (ooo) a na rozloučenou nám přály hezké počasí po cestě. Bylo to vtipné a doufáme, že v jejich věku budeme taky tak vitální.

Cestou jsme se taky bavili co s náma dál až dojdeme do Španělska, ale o takových věcech se už v den příjezdu Irmy nebudeme nikdy bavit. Moc si u toho nerozumíme a každý slyší něco jiného než druhý říká, ale na konec jsme zakopali válečné sekyry a domluvili se na míru. S tím docházíme k Chapelle du Prècieux Sang, což je moc hezká kaplička před Notre-Dame du Laus. 

Chapelle du Prècieux Sang

Chvíli v ní spočineme a pak jdeme na parkoviště. Krásně svítí slunce, tak vytahujeme vše co je potřeba usušit a po obědě se pouštíme i do loupání ořechů. Člověk by ani neřekl, kolik toho máme. Ještě že nejdeme ultralite.

sušíme a loupeme asi dvě kila ořechů,výhled na svaté místo a kapaní u studánky

V Notre-Dame du Laus jsem si původně chtěl odskočit na velkou, ale před kopečkem který sem vede jsem to vzdal a šel to odložit do lesa, což jak se ukázalo byla dobrá volba. Jedná se o svaté místo, kam evidetně míří hromada poutníků dle velkých parkovišť.My máme ale smůlu - mají všude zavříno a vypli i vodu. My už žádnou nemáme a jak slunce žhne, tak bychom i nějakou uvítali. Nakonec nás zachrání kapající studánka. Tak u ni chvíli posedíme a posečkáme než nám nakape. 

A viděl jsem hada, přes metr dlouhého a děsně rychlého a taky byl tlustý. Pravděpodobně to byla užovka stromová. Bohužel se nám ji nepodařilo vyfotit, protože utíkala, co ji nohy stačily.

Další vodu máme v Rambaudu. Sice i tam to prvně vypadá špatně, ale jen o dva metry dál mají novější kohoutek co je na budově záchoda. Mimochodem to byl moc hnusný záchod a pouhý pohled vás odradil, aby se vám na záchod v dalších hodinách chtělo.

Raumbaud a radost z pitné vody

Jinak musím říci, že tady mají moc fajn značení. Směrovky jsou viditelné a jasné, značky sice menší, ale časté, a když máte zatočit, tak vás na to upozorní, z prvu trochu zvláštní, dalším piktogramem. A pokud bychom chtěli jít špatnou cestou, tak nás na to upozorní křížkem, fakt moc super a ten křížek by mohli závést i u nás.

specifika místních značek

A pak už to máme jen kousek do Gapu. Ve městě prvně nakoupíme v E. Lecler, abychom měli co k večeři, snídani a pro jistotu i obědu. Zbytek koupíme až zítra. Sotva jsme vešli dovnitř, už je u nás ochranka a vyvádí nás ven. Anglicky neumí, tak se s někým domlouvá, ale evidentně jej v tom nechali. Nakonec rukama nohama nás zavede k velké skříni a naznačí, že bágly máme nechat tam. Tenhle piktogram, že se tam nesmí s báglem, jsme už jednou viděli, ale úspěšně ignorovali, ale dnes to nevyšlo. Ale nějaký větší smysl v tomto zákazu nevidíme, uličky tu maj fakt široký. Asi se tu krade, že jo.

Během nákupu se ozval bytný, že by nás vyzvedl na nádraží. Bohužel Míša mu odpověděla, že jsme pěšky a vyzvednout nepotřebujeme neb nevěděla, že je nádraží hned naproti. Nu což, tak jsme se prošli ty tři kilometry i s nákladem pěšky. Však to byl i původní plán. Aspoň jsme prošli město, ale nic moc jsme neviděli, centrum najdeme a projdeme zítra.

Naše ubytování se ukázalo, že to není apartmán, ale samostatný pokoj a vše ostatní je sdílené. Což by ani až tak nevadilo, ale je tu fakt bordel. Bydlí tu s námi majitel, dvě kočky a další tři nájemníci. Naštěstí byt je dostatečně velký - má to tři patra. V prvním patře je kuchyňka a obývák, který spíš slouží jako ateliér pro majitelovy pokusy o umění. Ve druhém jsou tři pokoje a koupelna, a ve třetím bydlí majitel. Jen co se vzpamatujeme - uznáváme, že poměr cena výkon dobrý (44 Eura za noc:), ovšem víc jak dvě noci bychom tady spát nechtěli. Už jsme trochu odvykly lidem a máme rádi klid i své soukromí. Ale za ty prachy, neber to!

Vybalíme, zabydlíme, trochu popovídáme s majitelem, ale je to těžké, jeho angličtina není moc dobrá.Je taková francouzská,což Míše nevadí a díky tomu, že pracovala ve francouzské firmě, mu rozumí mnohem lépe než já. Každopádně je uchvácen Japonskem, což ho Míša zase uchvacuje tím, že v Japonsku v roce 2016 byla. 

byteček v celé kráse i s výtvory majitele, kočička Leija

Když odpočíváme v pokoji, slyšíme ze zdola hlasy spolubydlících, ale než se vyhrabeme udělat si večeři, je tam pusto prázdno - jen prázdná lahev od vína a tři špinavé skleničky. Inu, komunitní život..

K večeři máme brambory se špenátem a vege věcí. Musím říct, že náš kuskus na cestách je super, ale tyhle chvilky, kdy se dá pořádně uvařit si opravdu užívám. Jen je škoda toho neskutečného bordelu, co tu mají. Člověk aby si uvařil, tak to tu musí všecko přeskládat a moc se neštítit..je to takové umatlané. Taky jsme chvilku bojovali s varnou deskou, ale nakonec se nám ji povedlo zapnout - fígl byl v automatickém zámku.

Po večeři už jen zevlíme - jsme opět vydrhnutí od hlavy až k patě, vyprané vybrané kousky a s plným břichem. Míša s Irmou jsou moc unavené tak jdou i brzo spát. A já se snažím přesvědčit pár lidí, aby mi pomohlo vybrat stan. Pokud půjdeme GR92, kde se musí přes kempy a pak do Jižní Ameriky, tak by to s tarpem bylo pro nás asi už dost nepohodlné a sám v tom mám maglajs a přes mobil je to o to těžší.

A pak už jdu spát i já. Dobrou noc všem.